Přestat je těžké

Vse zacalo nekdy kolem meho 15 roku. Bylo 23.12, a spolu s par kamarady jsme zevlovali venku, jeden z nich, tenkrat 18lety, ktery uz mel s pernikem nejaky zkusenosti, si jel neco sehnat do vedlejsi vesnice, jeli jsme s nim a me napadlo to taky vyzkouset. Souhlasil a ve vetrnem zimnim pocasi na zastavce na nadrazi mi udelal lajnu. Dala jsem si a cekala, co se bude dit. Po hodine ocekavani, jsem ho poprosila jeste o kousek, dostala jsem mensi, nez tu predeslou, ale ta uz fungovala. Bylo mi tak krasne lehko, prekypovala jsem energii a nebylo mozny me zastavit, jak jsem kazdyho zahlcovala informacema. Bylo to super. Do rana, jsme chodili po vesnici a povidali jsme si. Kdyz zacinalo pomalu svitat, sli jsme domu. Usnula jsem a nebylo mi ani nijak zle, ale porad jsem do sebe nemohla dostat zadny jidlo. Kdyz mi rodice nutili salat a rizek, vymlouvala jsem se na zaludecni problemy… Po tyhle zkusenosti se to rozjelo a s moji, v tu dobu velmi dobrou kamaradkou jsme zacaly frcet skoro porad. Bylo jedno, jestli bylo pondeli, nebo patek, jeli jsme porad. Pokračování textu Přestat je těžké

Mám to pod kontrolou

Nedávno mi přišel email, ve kterém mi jedna osoba psala, že sice bere pervitin, ale za narkomana se nepovažuje. Pro spoustu lidí nesmysl, ale nemusí to tak být vždy, pokusím se hned vysvětlit proč.
Pokud to vezmu obecně, pervitin můžete brát třeba 10 let, aniž by jste do toho spadli a aniž by to na vás okolí poznalo a to vše za pravidelného užívání (rozuměj v neměném intervalu). Těchto případů je sice málo ale existují. Člověk prostě bere pervitin třeba jednou za 14 dní, nebo 1 za měsíc, ale nikdy si ho nedává jen tak, nebo z nudy. Využívá jej jako stimulant při nějaké akci, povzbuzení apod. Rozhodně ho do sebe necpe jako jedno kafe za druhý. Tito lidé, mají poměrně vypracovanou schopnost sebeovládání a dokáží si tento rytmus udržet i několik let. Žijí normální život, mají práci, partnera, prostě vše co normální člověk, a přesto si jednou za čas dají lajnu. Z okolí nemá prakticky nikdo šanci na nich něco poznat, protože znají své hranice. Když dostanou nějaký impuls, že to s pikem přepískli, obvykle se leknou a udělají si zdravotní přestávku třeba na půl roku, potom se ale zase vrátí k svému zažitému intervalu. Do teď to vypadá všechno růžově ale takto není. Tito lidé mají totiž pocit, že mají drogu pod kontrolou. Oni si si to nemyslí, oni to vědí, protože dokážou takhle bez problému brát několik let a nikdo jim to nevymluví, ale věřte tomu nebo ne i tito lidé do toho časem spadnou úplně, pokud svoje rituály nezruší. Proti nim totiž mluví statistika. Praticky každý do toho dříve či později spadne, protože se vyskytnou určité faktory, které váš rituál naruší a intervaly se změní. Ráno se vám nebude chtít do práce, tak si dáte čáru. Na párty to dneska žije tak si dáte čáru. Rozešla se s váma holka tak si dáte čáru. Prostě vždycky se něco najde a myslet si že drogu ovládáte je hluboký omyl.
Nechci zde někomu vyvracet fakt, že se zrovna ty to pod kontrolou prostě nemáš. Vím, že tomu věříte, vím že tomu vše nasvědčuje, ale samy jednou poznáte, že to může být i jinak, stačí se jen podívat kolem sebe, proč by jsi zrovna ty měl být ta výjimka? Takhle se samy sebe ptejte a uvidíte.