Moje první setkání s pervitinem

Rád bych zde popsal jak se poprvé v životě začal pervitin motat okolo mě. Nebudu zde psát zda jsem ho smrkal nebo ne, tyhle nesmysly si rád odpustím, nechci aby tento web měl nálepku „junkie web“.
Bylo mi 15-16 a byl to můj první rok na střední. Měl jsme zrovna asi po půl roce sraz s kámošema za základky. Chlastali jsme a nakonec se svedla řeč na jednoho známého (můj soused) který jede v heroinu. Trošku jsme ho drbali, mluvili o něm jaký to je idiot apod. nakonec z nich vylezlo, že se s ním stýkají. Dozvěděl jsem se od nich, že je dealer pro celý obvod a že jim jednou za čas dodává pervitin.
V tu chvílí jsem o pervitinu vůbec nic nevěděl, nevěděl sem ani to, že se hlavně šňupe, prostě hned jak to dořekli tak jsem si říkal, že jsou z nich asi taky pěkné smažky. Když si to pak jeden kámoš na záchodě smrknul, nestačil jsem se zírat

Bylo to moje vůbec první setkání s pikem i s člověkem co ho měl v sobě. Ten člověk, budeme mu říkat třeba David, byl neuvěřitelným způsobem nastartovanej, ještě před hodinou tam skoro usínal a teď nezavřel hubu. Pořád o něčem mlel, byl až otravný, hodně gestikuloval a taky hodně chlastal. Já se spíš bavil s druhým známým (ten si ten večer nedal, zřejmě aby na mě zapůsobil jak to má pod kontrolou) a ten mi o pervitinu začal vyprávět. Řekl, že na tom není závislost a že to s tebou v podstatě nic neudělá, že tě to jen nakopne. Povídal mi že si to dává jednou za půl roku a jen když je nějaká příležitost. Hrozně zdůrazňoval jak to má pod kontrolou a já mu to věřil. Jenže takhle to začínalo. S půl roku byly najednou tři měsíce, z nich pak měsíc, z něho pak týden a pak už to někteří (ne všichni z nich) brali každý den. Ten co si to předemnou šňupnul na záchodě dopadl asi nejhůř, začal krást doma, utekl z domova, bydlel na ulici a u kámošů, 2x propadl. Dneska si dává piko jen aby vstal z postele, protože to dost přeháněl. Ale co jsem o něm slyšel tak se dost uklidnil. Nechci to dál rozepisovat aby se v tom někdo nepoznal, zkrátka jsem chtěl říct, že ty začátky jsou u lidí dost často podobné, být naivní se nevyplácí.