Drogy

  Informační web o drogách

Sedm stádií feťáka

Dub-30-2016

Bylo to snad v občanské výchově někdy na základce, což už je pěkná řádka let, takže ani nevim, jestli podobný předmět dneska ještě existuje, kdy sem si poprvé četl něco o drogách. Ta všeobecná prognoza u drog byla v podstatě všude stejná a bylo jedno jestli se jedná o učebnici pro školy, protidrogový leták, nebo nějakou reportáž v televizi. V podstatě se všude říkalo to samé jako že drogy jsou špatné, blabla, nejdřív frčíte, blabla, pak umřete, blabla.

Děsně mě pak sralo, když sem si postupem času uvědomil, jak všechny tyhle antidrogové kampaně s lidmi manipulují a vynechávají celou řadu informací. Na jejich obhajobu, to samé dělají i smažky, které vám taky říkají pouze polovinu příběhu. Tenkrát k nám do třídy přišel ještě na přednášku bývalý feťák, který se přidal na první zmíněnou stranu a snažil se nám předat nějaké svoje poselství a životní zkušenosti. Asi se to trochu minulo účinkem, když do tří let byla polovina třídy závislá na perníku. Z části to asi bylo také dané tím, že ne každý kdo s tím má nějakou zkušenost o tom může smysluplně vyprávět. V podstatě jediné na co se tenkrát tento pán zmohl bylo, že v nějakých 35ti fňukal nad tím, jak mu drogy zničili život a že v době, kdy jeho bývalý spolužáci maji již vybudované kariéry, rodiny, mají zázemí, apod. tak on teprve v životě začíná. Jeho vyprávění bylo o ničem, nikomu nic nedalo a sám sem měl tenkrát chuť mu dát nějaké drobné ať se jde už někam konečně vysmahnout a já ho nemusim zbytek hodiny poslouchat.

Sám sem měl možnost sledovat, jak fáze narkomana probíhají ve skutečnosti. Samozřejmě je to individuální, někdo z jedné fáze přeskočí třeba rovnou na tu poslední, někdo se v určité fázy zasekne, ale když to vezmu souhrně, tak to probíhá skoro vždycky stejně. To časové období u jednotlivých fází je rovněž dost relativní, u někoho to může trvat týdný, nebo měsíce, u jiného roky.

 

Fáze první: Odpor, strach, odsuzování

Že drogy jsou špatné, to nám rodiče a učitelé vtloukají do paměti už odmalička. Podle mě je to špatně podané. Pokud mluvíme o drogách jako o fetu (protože za drogy můžeme považovat naprosto cokoliv co si koupíte v lékarně) tak bych spíš použil název „nevhodné“. Když o něčem řikáte že je to špatné, tak u většiny lidí to spíš vzbuzuje zájem, protože všichni v sobě máme touhu dělat něco zakázaného a nemorálního. Vyvolává to v nás strach, když jdeme do něčeho kde cítíme strach, vyplavuje se nám do těla adrenalin a ten je, hádejte co, návyková látka! Takže nás to bude lákat znova a znova, často tedy tak ani nejde o to co děláme, ale prostě o ten pocit, že děláme něco špatného. Pokud u té činnosti zažíváme ještě další přijemné pocity, adrenalin všechen ten prožitek akorát znásobuje. Takže těma kecama, že drogy jsou špatné v nás společnost vlastně vyvolává nepřímo touhu po tom to vyzkoušet.
Jestli chtějí tihle moralisti na drogách hledat něco konkrétně špatného, pak sou to příměsy, kterými je dealeři ředí, aby více vydělali. Právě tyhle „doplňky“ totiž kurví tělo často daleko víc, než samotné drogy. A pokud kupujete fet na ulici, tak je vaše matro na 95% vždycky něčím říznuté. Špatné je dneska v podstatě všechno, pokud se vám to vymkne kontrole a propadnete tomu. Na drogách je špatný spíše nepoměr mezi tim co dávají a co berou. Je to jako kdybyste si od lichváře půjčili milion. Nejdřív si ho budete užívat, bavit se, ale v jednu chvíli přijde čas na splácení dluhů.

Každopádně v první fázy máme o drogách takovou představu, že jsou prostě špatné, odsuzujeme je a odsuzujeme i ty co berou, i když vlastně pořádně nevíme proč. Prostě proto, že je to špatné. V nás to vyvolává strach, odpor a znechucení. Tyhle pocity vám v podstatě vsugeruje společnost okolo vás.

 

Fáze druhá: zájem, experiment

V druhé fázy už začínáte trochu zapojovat vlastní hlavu, což je pro většinu lidí kámen úrazu. Začínate o drogách přemýšlet z jiného úhlu. Impulsem může být nějaký váš kamarád, který začne smažit a vypráví vám, jak je to super. Toho kámoše znáte celý život, je s ním prdel, víte že by vám nekecal, důvěřujete mu a tak nad tím občas přemýšlíte. K tomu kámošovi se postupně přidávájí další lidé, až se v tom veze celá parta a vy se taky necháte ukecat. Láká vás to. Touha po dobrodružství, zážitku, vzrušení, něčem novém ve vás vyvolává spoustu emocí. Zase se dostáváme k původnímu strachu, který vám vštípila společnost a následnému vyplavování adrenalinu, který vás bude nutit si to vyzkoušet, protože čím blíže tomu ste, tím víc ten adrenalin cítíte. Vlastně se už nafetováváte samy chemií z vlastního těla a to jste si ještě nic nešlehnuli.

Berete to jako experiment, ale na tomhle místě by bylo dobré si uvědomit, že je to spíš něco jako smlouva s ďáblem. Ať už zkoušíte cokoliv, tak pokud při prvním požití nezažijete badtrip, tak si dobrodružství skutečně užijete, jenže to bude draze vykoupené závislostí, negativním dopadem na vaše zdraví, sociálními problémy, apod. To se samozřejmě nestane ze dne na den ale postupně se k tomu propracujete, aniž byste si to samy uvědomili. Většinu času si jen budete něco namlouvat a ve chvíli kdy si to uvědomíte, bude už pozdě. To není strašák z učebnice občanky, to je prostě fakt. Časem to prostě dostane každého, někoho ve větší, jiného v menší míře, ale negativní stránky ve výsledku vždycky u pravidelného braní převáží. Nesypete do sebe lentilky. Jednoduchá logika radí uvědomit si, že pokud se vám to nebude líbit, tak nemá přece žádný smysl drogy brát a pokud se vám to líbit bude, tak to pravděpodobně budete chtít zopakovat (proč by ste to jinak zkoušeli? abyste si řekli jak je to super a pak se na to vyserete?). Tady už pak nejde ani o vůli, protože jakmile se vám něco zalíbí, tak se v mozku vytvoří nové nervové spoje, které vás prostě k tomu začnou tlačit. Pak je tu zase strach/adrenalin a už vás ta chemie ve vlastnim těle drtí a stanete se otrokem vlastních emocí. Tak kdo tady kurva řídí to tělo? Vy nebo vaše chemie?

 

Fáze třetí: frčíme

Vyzkoušeli jsme si to a zalíbilo se nám to (jak jinak). V téhle fázy objevujeme účinky drogy, všechno máme zdánlivě pod kontrolou a užíváme si. Negativní stránky sice sem tam poznáváme, ale ty pozitivní pořád převyšují. Může to trvat různě dlouhou dobu, záleží na vaši povaze a jak často máte příležitost brát. U někoho to může trvat několik měsíců, nebo i let. Tohle období bývá typické většinou pro lidi, kteří si stále ještě myslí, že drogy berou příležitostně. Nejdřív jednou za půl roku, pak jednou za měsíc a pak každý víkend. Více méně ale pouze vždy při nějaké příležitosti.

 

Fáze čtvrtá: bereme pravidelně

Typické pro tuhle fázy je to, že se intervaly mezi braním drog z nějakého příležitostného uživání smrsknuly až na to, že je bereme každý den. U většiny lidí je to závislé hlavně na tom, jak sou na tom s prachama. V téhle době nám pořád toho drogy dávají poměrně dost, ale už musíme zvyšovat dávky, abychom dosáhli stejného účinku. Začnou se více projevovat negativní stránky uživání a dojezdy už vyrovnávají i tu pozitivní stránku věci. Čili tři dny frčíte a další tři dny se někde válíte jak tělo bez duše. Razantně se vám změní chování, často aniž byste si to uvědomovali, sociální návyky, shánět prachy na fet je čím dál těžší takže začínáte krást. Začínáte mít problémy v rodině, ve vztazích, v práci/škole, okolí už na vás vidí, že s vámi není něco v pořádku.

 

Fáze pátá: úpadek

V téhle fázy je z vás už regulérní smažka a všechny problémy, které ste v předešlém bodu jen nakousli, vyháníte do extrému. Přišli jste o práci/vyhodili vás ze školy, kamarádi se s vámi nebaví, rodina se od vás distancuje. Kradete kde můžete. Bydlíte buď na ulici nebo u někoho z vašich fetackych kámošů. Kvůli trestné činnosti vám hrozí, že půjdete do vězení, nebo tam už rovnou ste. Chrápete s lidma za peníze, abyste měli na fet. Nechápete samy sebe, jak se to mohlo takhle posrat, litujete se a chcete vrátit čas. Chcete z toho ven. Máte zdravotní problémy, jak co se týče tělesna (typicky znicena jatra, zloutenky, vypadane zuby,..), ale nejvíc zkurvená je vaše psychika (deprese, psychozy,..). Fet berete už jenom proto, aby ste mohli nějakým způsobem fungovat. Žádné příjemné pocity vám to nedává, ani když zvyšujete dávky, berete jen ze zvyku, protože aktivátory na to šlehnout si, jsou ve vás pořád ale ty příjemné pocity se najednou někam vypařili. Jestli jste dřív šňupaly, tak už jste na jehle. Za prvé do rypáku už takové množství fetu nenacpete, máte zničenou nosní přepážku, přišli jste o čich a za druhé je to prostě přes žílu rychlejší dostat do těla. Negativních pocitů máte na rozdávání. Hnusíte se samy sobě, okolí vás zavrhuje. Chcete pomoc, ale zaroveň nedokážete samy zkončit. Jste v totálních sračkách, do kterých jste se dostali pouze vy samy.

 

Fáze šestá: konečná

V předposlední fázy se stane jedna ze tři věcí, buď člověk s drogami zkončí, umře, nebo zkončí ve vězení. Pokud zkončí ve vězení, záleží pak pouze na něm jestli se do některé z předchozích fází znovu vratí a absolvuje to celé znovu. Větsinou se tomu tak stane, protoze clovek kdyz vyjde z kriminalu, tak nemuze sehnat praci, rodina a pratele se na nej uz davno vysrali, tak co mu asi tak zbyva nez zacit znova smazit? Pokud umre, tak samozrejme uz nic dalsiho resit nemusi. Pokud s drogami dobrovolne zkonci, ceka ho dozivotni abstinence a nový (ale o to složitější) životní začátek.
Konečná fáze bývá často něco jako trampolína. Lidi se sice třeba rozhodnou přestat brát drogy a chvíli abstinují nebo jdou do léčebny, ale pak zase spadnou do některé z předchozích fází a tak stále dokola.

 

Fáze sedmá: nový začátek

Pokud ste si prosli predeslymi fazemy, urazili jste dlouhy kus cesty. U nekterych to vyda treba na 10 let, u jineho to muze trvat treba 2 roky. V tehle fazy stale bojujete samy se sebou a snazite se abstinovat. Mate v sobe vytvorenou psychickou zavislost (te fyzicke se zbavite za par dnu/tydnu, samozřejmě podle toho co berete) se kterou se ve vetsi ci mensi mire budete potykat cely zivot. Aktivatory ve vas zustanou naporad, ale postupem casu budou vice a vice slabnout, pokud se jimi nebudete zabyvat a najdete si novy smysl zivota. Ze zacatku vam vsechno bude pripadat nudne, budete mit pocit, ze se nedokazete bavit, ale je to pouze o vasem psychickem rozpolozeni. Spousta lidi zacne s nejakou substituci, tzn. ze fet vymeni treba za chlast, apod.
Vsechno je pro vas tezsi, do ted vas zivot byl jen o tom, jak sehnat penize na matro, kde se vysmahnout, kde preckat dojezd a tak porad dokola. Ted najednou musite pracovat, starat se samy o sebe, platit slozenky, proste se zaradit do spolecnosti. Vasi kamaradi uz budou v tehle dobe na míle na před, coz vas bude z pocatku mozna demotivovat a vyvolavat to ve vas zavist. Dobre je uvedomit si, ze tyhle tezke prekazky ve vysledku posiluji vas charakter a cim tezsi to clovek v zivote ma, tim silnejsi ve vysledku pak nakonec je.

Zasláno do sekce Drogy
  1. Tommy říká,

    Tak tenhle clanek nema chybu

  2. Pepik říká,

    Chybi tam jedna faze a to ta kdy ani po 10 letech nepouzivate jehlu, chodíte do prace a vedete „normalni“ zivot.

  3. Klarika říká,

    po pěti letech na heroinu jsem tak ve čtvrté fázy, to jsem docela úspěšná :D doufám že umřu dřiv než si užiju všechny.

  4. Stepka říká,

    Dekuji za opravdu skvělý článek.Aspoň teď lépe chápu jak je to těžké přestat s tím…

  5. Barca říká,

    Clanek je moc hezky napsaný

Vložit komentář