Pervitin: Díl první – náckové v rauši

Následující článek startuje dokumentární cyklus, což zní sice jako upoutávka na kanál Discovery s reportáží o delfínech, ale dneska to pojmu trochu jinak. Dal jsem si za úkol rozebrat nejznámější drogové substance více do hloubky a zmapovat jejich rizika, historii, hlavní charakteristiku a samozřejmě i novodobou současnost. První z těchto drog je právě Pervitin.

UPOZORNĚNÍ: „Následující článek slouží pouze pro edukativní účely a NEMÁ za cíl propagovat myšlenkové, či politické ideologie, které směřují k podpoře a propagaci hnutí, která potlačují práva a svobody člověka.“

Co si budeme povídat, historie většinu lidí nudí jako svině a většina z nás při hodině dějepisu ztrácí vůli žít. Nicméně důvod, proč jsem se minulostí pervitinu tolik zabýval v úvodním článku až tak dopodrobna, je celkem prostý. Za prvé o pervitinu jako takovém koluje spousta polopravd a mýtů. Za další, následující pohled do minulosti může změnit váš celkový pohled na druhou světovou válku, protože si rozhodně nepamatuju, že bychom se v hodině dějepisu učili o tom, že wehrmacht frčel na párnu a že Hitler byl feťák. Tohle není konspirační teorie a hned jak si sundám alobalovou čepici tak si vysvětlíme, že to jsou fakta, která vychází z historických zápisů, dokumentů, nebo mimo jiné z deníku Hitlerova osobního lékaře, Theodora Morella. Do osnov pro základní školu se to zkrátka asi nevešlo, škoda, možná by při hodině dávalo pozor více žáků, než kolik prstů bychom spočítali na ruce ve které právě vybouchnul granát.

Třetí říše

Nacisti, včetně Hitlera samozřejmě, byla banda prašivých pokrytců. To není můj názor na druhou světovou válku (oukej, tak trochu vlastně je..), ale jen porovnání jejich propagandy s realitou. Na venek režim drogy odsuzoval a v pozdější fázi i tvrdě potíral, realita v jejich řadách byla přitom úplně odlišná. Hitler byl odnaučený kuřák, asketa, vegetarián a velký odpůrce drog. Ve skutečnosti to byl ale zároveň také narkoman závislý především na Eukodalu (dnešní Oxykodon), což je lék proti bolesti vyrobený z opia. Dále si pak ujížděl na kokainu, který asi není potřeba představovat a samozřejmě na pervitinu. Kromě toho bral injekčně celou řadu dalších podpůrných látek (většinou se jednalo o vitamíny a glukózu) a různých hormonů, se kterými se v té době teprve začínalo experimentovat. Hitler ale nebyl sám. Jeho zástupce, zakladatel gestapa a říšský maršál, Hermann Göring, byl kvůli zranění z první světové války závislý na morfiu. Ryba smrdí od hlavy, ale jestli máme armádu nazvat ocasem, vrtěla se oháňka přesně tak jak hlava pískala, protože Wehrmacht byl na rozkaz vedení největším odběratelem pervitinu v Německu a sehrál klíčovou roli na začátku bleskové války.

Představte si, že vás trochu škrábe v krku a máte kašel, potřebujete být zítra ve škole fit, tak si dáte sirup s heroinem. Celou noc se budete učit na zkoušku, potřebujete být vzhůru a soustředit se, tak do sebe hodíte dvě tablety s pervitinem. Mokrý sen feťáka? V první polovině minulého století realita. Obě látky totiž byly v počátcích běžně dostupné komukoliv bez lékařského předpisu.

Pervitin je obchodní název pro metamfetamin, který se ve třicátých letech minulého století prodával téměř bez omezení po celé německé říši. Tabletky s pervitinem byly bez předpisu dostání v každé lékárně. Od roku 1939 byl už ke koupi potřeba lékařský předpis, nicméně většina lékárníků ho i přesto prodávala víceméně bez omezení. Od roku 1941 spadal pod ustanovení říšského opiového zákona.

Jeho výroba probíhala v Temmlerových závodech a ze začátku se droga považovala za neškodnou. Pro ilustraci, droga se přidávala běžně např. i do cukroví. Nikdo si nelámal hlavu nad vedlejšími účinky, nebo nad riziky spojené s užíváním, protože žádné studie, které by se tím zabývali, zkrátka neexistovali. Výzkum probíhal později víceméně za pochodu. Zatímco na jedné straně se pervitinem ládovala už půlka Německa, na straně druhé se teprve zjišťovali nežádoucí účinky. Většina velitelů v průběhu války už negativní stránku pervitinu znala velmi dobře, protože jej ale samy často hojně užívali, jednoduše nad zprávami lékařů zavírali oči a na varování se prostě vysrali.

Kdo vynalezl pervitin?

Praotcem pervitinu je považován doktor Fritz Hauschild, který v Temmlerových závodech, kde se pervitin vyráběl, působil jako vedoucí farmakologického oddělení. Ten hledal látku, která by pomáhala zvyšovat výkonost a tak syntetizoval pervitin a připravil jej k velkoobchodní produkci, kde se lisovali v závodech miliony tablet pervitinu týdně.

O pervitinu koluje spousta polopravd a mýtů. Ten první říká, že pervitin vynalezli Češi. Není to pravda, české, resp. československé ručičky pouze „znovuobjevili“ staré chemické recepty na výrobu metamfetaminu a upravili výrobu do domácích podmínek. Jejich postupy a produkty se šířili dál do Evropy a odtud vznikla domněnka, že pervitin vznikl u nás.
Hlubší pátrání vede do Německa, kde doktor Fritz Hauschild z Temmlerových závodů syntetizoval stimulant pro lékařské využití a pojmenoval ho obchodní značkou Pervitin. Na tento nápad s amfetaminy ho přivedli olympijské hry v Berlíně v roce 1936. V té době se sice nacisté už snažili bojovat proti drogám a skutečně se jim dařilo snižovat produkci kokainu a morfia, nicméně na druhé straně otevírali dveře pro výzkum syntetických drog, které potřebovali jako tajnou zbraň pro nadcházející válku. Doktor Hauschild si na olympijských hrách všimnul úžasných výkonů, kterých dosahovali sportovci, kteří dopovali (v té době ještě legálně) americký amfetamin benzedrin. Na základě toho započal výzkum, který se odvíjel od práce japonských chemiků.
I když Hauschild zdokonaloval postupy, hledal optimální dávkování, zkoumal formy, účinky a Temmlerovy závody, které pervitin vyráběly, si nechali postupy nakonec patentovat, ani doktor Hauschild nebyl prvním, kdo metamfetamin poprvé objevil, nicméně jej uvedl do podoby, jak ho známe dnes a vymyslel vlastní syntézu.
Tím skutečně prvním byl japonský organický chemik a farmakolog Nagai Nagayoshi, který poprvé syntetizoval metamfetamin z efedrinu už v roce 1893. V krystalické formě byl poprvé vyroben v roce 1919 Akira Ogatou.

Když bychom to tedy měli shrnout pro jednoduché pochopení. Nagai Nagayoshi vymyslel metamfetamin. Fritz Hauschild na základě tohoto výzkumu, započal výzkum vlastní, na jehož konci byla jeho vlastní syntéza metamfetaminu. Výsledný produkt pak pojmenovali obchodní značkou Pervitin. Pod tímto názvem se prodával ve třetí říši. Metamfetamin a Pervitin je tedy jedna a ta samá věc.

Pervitin v bleskové válce

Pervitin hrál důležitou roli na začátku invaze. Mezi wehrmachtem kolovala tzv. „pervitinová vyhláška“ která apelovala na to, aby vojáci v klíčových situacích, kdy o úspěchu akce může rozhodnout oddálení spánku o několik hodin, brali pervitin. Wehrmacht si v Temmlerových závodech pro své vojsko objednal neuvěřitelných 35 milionů kusů tablet pervitinu.

Němci byly první kdo začal metamfetamin masově vyrábět a byly také prvním státem, který se rozhodl pro jeho vojenské využití (dalším státem bylo pak např. Japonsko, které využívalo metamfetamin pro své piloty kamikadze při sebevražedných náletech). Věřili, že je to jejich tajná zbraň, která jim pomůže vyhrát bleskovou válku. Piko jim skutečně pomohlo zaskočit Evropu a hlavně na začátku války během invaze do Polska a Francie se vojenským jednotkám podařilo díky němu rychle a bez přestávky přesouvat i několik dní. Nepřítel čekal, že se postup německých vojsk časem zpomalí a budou muset zastavit a odpočinout si, bohužel pro ně se tak nestalo, protože na párnu byly Němci schopni fungovat i několik dnů bez spánku v kuse.

Churchil při jednom jednání řekl svému francouzskému protějšku Daladierovi, když Němci začali invazi, že se nemusí tolik obávat rychlosti s jakou armáda postupuje, protože dřív nebo později bude muset zpomalit, odpočinout si a doplnit zásoby. To co nevěděl je, že celý Wehrmacht frčí na párnu a zastavovat rozhodně nepotřebuje. Tahle rychlost překvapila a zaskočila spojenecké armády a ty jen bezradně čuměli, jak Německo obsazuje jednu državu za druhou. Blesková válka tak byla v podání nacistů na začátku války skutečně blesková a díky perníku získali obrovskou výhodu. Plán jim tedy vycházel na jedničku a samotný Hitler byl zaskočený, jak jim všechno prochází hladce a nad rámec původních předpokladů.

Jak už ve své knize zmínil Normal Ohler (autor knížky Blitzed: Drugs in the Third Reich), Wehrmacht přišel na to, že pervitin snižuje pocit strachu, hladu, potřebu spánku a zvyšuje agresivitu. Což byly perfektní předpoklady pro dopování armády, která šla do války. V praxi se používalo piko úplně na všechno. Nejčastěji proti únavě při nočních hlídkách, dlouhých přesunech mezi frontami, ale zároveň i jako povzbuzení do boje, na zlepšení nálady, atd.

Tabletky pervitinu v malé plechové krabičce obsahovali čistý metamfetamin, bez příměsí. Nedá se to tedy srovnávat s tím, co se dnes prodává na ulicích. Další věc je, že tablety obsahovali relativně „malé“ dávky, nicméně vojáci pervitin často nadužívali a brali si jich více, než byla doporučená denní dávka. Nešňupal se, ale bral se orálně v tabletách, takže účinek na tělo nastupoval pomaleji a byl méně intenzivní (oproti jehle, nebo šňupání). Postupem času se ale začali objevovat i negativní dopady pika. Tím byla chronická únava, letargie, deprese – zvyšoval se počet sebevražd, zvýšení krevního tlaku, nebo vyšší počet infarktů.

Ohňostroj v mozku

Co se týče molekulární struktury, pervitin se velmi podobá adrenalinu. Oproti adrenalinu však nezvyšuje tak rychle krevní tlak a na tělo působí více plynule a mnohem déle. Piko působí na dopamin a noradrenalin, což způsobuje v našem mozku ohňostroj neuronů. Mozek zaplaví výbuch myšlenek a člověk najednou cítí spoustu energie a smysly jsou bystřejší. Srovnat by se to dalo s pocitem nebezpečí, kdy se do našeho těla vyplaví adrenalin. Tělo je připraveno k úniku, nebo k boji.

Příroda to vymyslela chytře. Zatímco adrenalin se do našeho těla v případě nebezpečí uvolní intenzivně a pouze na krátkou chvíli, syntetický metamfetamin v těle koluje dvanáct hodin i déle, což je moc dlouhá doba na to, aby to náš mozek zvládnul bez újmy. Obrazně řečeno se přehřeje a odpálí neurony na které piko působí a ty nenávratně odumírají. Tohle je hlavní důvod proč lidé co dlouhodobě berou piko jsou úplně dementní.

Řada lidí co bere piko vám může tvrdit, že to není pravda a že neurony se po čase obnoví. V tom lepším případě mluví nepravdu, v tom horším samy sobě lžou, nebo si namlouvají, že párno jejich mozek zase tolik nepoškozuje.

Důvod proč trvají na předchozím tvrzení je většinou ten, že zaměňují odumírání neuronů s vyčerpáním serotoninových a dopaminových zásobníků, které se po vyčerpání skutečně po pár týdnech dokáží obnovit. Nicméně tito lidé nechápou, že pokud začnete rozbíjet základní stavební buňky v mozku, postupem času rozbijete úplně všechno. Je to jako říci, že jsem v autě sice projel benzín, tak ho bez problému doplním, ale pokud zadřu motor, tak jsem v prdeli tak jako tak.

Negativní dopady na zdraví byly částečně známé už tehdy, ale většina z nich byla poctivě ignorována, nebo je pod koberec zametla lobby továren na výrobu. Naopak začala po celém Německu velká reklamní kampaň, která braní pika podporovala. Plakáty po městě a v tramvajích, zní to jako zvláštní film, v roce 1938 byla veřejná reklama na pervitin úplně běžná skutečnost. Komu to hlava nebere, stačí si vzpomenout na nejpopulárnější nealkoholický nápoj na světě, který najdete prakticky v každé domácnosti. Ano, i do Coca Coly se před více než 100 lety přidávaly drogy, konkrétně kokain.

Závody Temmler používaly klasický dealerský trik. Rozesílali lékařům vzorky pervitinu zdarma, protože sázeli na to, že jakmile se lékařům piko zalíbí, budou ho doporučovat i svým pacientům. Doktoři naivně „lék“ vyzkoušeli a jakmile zjistili, že funguje, nejen že ho předepisovali svým pacientům, ale většinou ho užívali i oni sami.

V té době existovalo z dnešního pohledu více absurdit. K velkému rozmachu nahrávalo také to, že pervitin byl levnější (a pochopitelně mnohonásobně účinnější jako stimulant) než káva a přidával se mimo jiné i do cukroví, proslulé byly pervitinové pralinky.

Jako pomyslnou korunku mohu ještě vypíchnout vojenskou zprávu, kterou při svém výzkumu objevil Norman Ohler, který našel dopis jednoho z majorů wehrmachtu, který byl adresován výše na velení. V dopise stálo, že pokud by pervitin začali vojáci používat dříve, mohlo se zabránit spoustě dopravních nehod způsobené únavou řidičů. Tohle by dnes pobavilo nejednu silniční hlídku, protože z dnešního pohledu tahle zmínka působí víc než absurdně.

Po druhé světové válce byla německá ekonomika a průmysl v troskách. Pervitin už nebyl tak snadno k dostání a lidé závislý na drogách končili ve vězení, nebo v psychiatrických léčebnách. Skončila tím jedná velká etapa pervitinu. Ačkoliv z původní továrny Temmler zbyly pouze trosky a torza výrobních hal, firma prošla restrukturalizací a funguje ve farmakologickém oboru dodnes. Samotný pervitin byl jak spící démon, který na své znovuvzkříšení čeká o několik desítek let později. O pomyslné otevření Pandořiny skříňky se tentokrát postarají Čechoslováci, ale o tom se dočtete až v pokračování, které najdete v dalším článku.

Autor: Deldar

 

 

Zdroje:
– Blitzed: Drugs in Nazi Germany – Norman Ohler
– Hitlerovi narkomani (2015)
– Wikipedia.org