Jakub Horák – Jak vysvětlit svému děcku, co jsou drogy zač a jak s tím zacházet

Jakub Horák je český spisovatel a markeťák, který často glosuje aktuální dění na svém profilu na Facebooku. Když zrovna nemá na měsíc pozastavený účet kvůli tomu, že zas někoho nasral, dokáže se rozepsat o celé řadě věcí. I když s ním ne vždycky ve všem souhlasím, často dokáže věci nazývat pravými jmény, neleze nikomu do prdele a jeho příspěvky mě baví číst. Ten poslední, který se věnuje tématu drog z jeho vlastní zkušenosti si můžete přečíst zde.

JAK VYSVĚTLIT SVÉMU DĚCKU, CO JSOU DROGY ZAČ A JAK S TÍM ZACHÁZET

Jasně že člověk nechce vysvětlovat nic a především nechce, aby jeho potomci jeli v čemkoli. A samozřejmě, v rámci debaty o zásahu policie na fesťáku zase u mě padla otázka, jestli se nebojím, co když někdo na nějakém takovém fesťáku nabídne drogy mojí dcerce, která už tedy nebude dcerka, ale slečna. Protože tu otázku nepoložil někdo ve snaze mě urazit, ale maminka která sama má děcko, pokusil jsem se jí odpovědět.

Je to důležitá věc, co píšete. Až jednou přijde čas a bude-li mít dcerka zájem, sednu si s ní a vysvětlím jí, co je co zač. Začíná to už u trávy – jsou trávy, kdy si dáte práska a smějete se, ale jednou mě James C. dal v rámci výuky mé maličkosti něco, kde jsem se po dvou práskách držel křesla čtyřicet minut a modlil jsem se, aby to už opadlo – naštěstí pouštěl skvělou hudbu. Takže bacha na kvalitu a hlavně ze začátku opatrně a když si nejste jistý co to s váma udělá jak řekl Bill Clinton: Kouřit, ale nevdechovat! mrk mrk – to je první věc.

Další záležitostí jsou věci, které se šňupou. Nedělejme si iluze – svítí celá Praha a je to dnes velmi módní. Kokain je něco jako kafe – člověka to nabudí na půlhodinu. Hlavní nebezpečí je sociální – najednou je ráno a člověk měl jít do školy nebo do práce – a takhle tam prostě jít nemůže. No a pokud se to bude opakovat víckrát a protože všichni si všechno řeknou, tak získá blbou pověst a nakonec ho z práce vylejou. Takže tyhle zábavičky pouze v případě, že mě druhej den nečeká nějakej meeting nebo musím být někde, kde musím působit jako člověk a ne zombie. Není to ale psychicky nebezpečný kromě toho že to je moc drahý. No a pak je to samozřejmě blbý pro lidi co rádi melou kraviny, protože jich budou mlít desetkrát tolik a polezou ostatním na nervy.

Piko je problém stejnýho druhu, ale ještě navíc to po delší době způsobí disociaci osobnosti – vysvětlím jak. Vaše osobnost se skládá z věcí, který vás ženou dopředu: to je to co umíte a kde si věříte. A pak je tam druhá část (Jung jí říká Stín) a to jsou věci kde jste slabý – ať už reálně, nebo ve vás ta nejistota vznikla v době dospívání nebo nedejbože v dětství. Tyhle pocity vás stahujou zpátky, ať už je cítíte jako úzkost a strach, nebo o nich ani nevíte, jen si prostě nedokážete uvědomit, že byste na něco měli. Piko tohle utlumí a vy jste najednou ve světě, kde dokážete všechno, jste uvolněný, komunikativní a svět, který se ještě včera jevil jako koncert Desintegration od The Cure, je najednou super místo. Jenže po nějakejch pár hodinách látka začne vyprchávat a kromě nepříjemnýho dojezdu se musíte vrátit zase sami k sobě – do toho člověka, co není dokonalej, co má ty starý zábrany. To se řadě lidí nechce, a tak pokračuje dál – a mezi dvěma těma osobnostma začne vznikat propast. Tu starou nenávidíte o to víc, protože jste si uvědomili, že tam být nemusí. Ale ona tímhle nezmizí. Zdál se vám někdy sen, že jste na houpačce, která se houpe výš a výš a najednou se už na ní nemůžete udržet? Pak to rupne a jste v Bohnicích nebo na ulici nebo (poslední den) v práci na vás všichni koukaj, jak žvýkáte hubou, mácháte rukama jak větrnej mlýn a melete totální sračky. Od pika hned pryč.

Tripy (kterejm v Děti ze stanice ZOO říkali „baby drug“) dokážou bejt skvělý, protože vám mohou ukázat úžasnou krásu světa a existence. Můžete ale chytit taky pěkně blbej bad trip – proto je ideální vzít si nejdřív čtvrtku a pak se uvidí. Ale „pak“ znamená za hodinu, ne za deset minut! A je lepší brát si je v přírodě s lidma, který máte rádi a který maj rádi vás. Obzvlášť v hlučných klubech je spousta špíny, divnejch lidí a hnusnejch vizuálních a zvukovejch podnětů a když vás kamarádi nepodrží, tak můžete strávit pěknejch pár hodin v příšerných stavech, kdy se modlíte, abyste se vrátili se zdravým rozumem. Se skvělejma lidma je to ale překrásná věc.

Extáze je dobrá na tancování a na to být s někým, koho milujete. Zase platí že začínat opatrně a hlavně být s někým, komu se dá věřit, že nezmizí a vy nezůstanete sami se zážitkem, se kterým nemáte zkušenosti. Věříš tomu s kým seš naprosto? Vezmi si celou. Věříš mu jen tak napůl? Vezmi si půlku. S někým blízkým je to nezapomenutelný zážitek.

Heroin a opiáty – to je zcela mimo diskusi, pokud s tím někdo přijde, vymažte si ho z telefonu. Viděl jsem hodně lidí, kteří na tom odešli na smrt.

Zcela specifickou věcí je ayahuasca a DMT nebo ketamin – zkrátka látky, který se berou v rámci nějakého rituálu. Tam rozhodně nehrozí vznik závislosti, protože každý takový trip je dost náročný výlet a musí se dělat se speciálními lidmi, kteří těmto seancím rozumí a dokážou VAŠI situaci přečíst a uřídit. Nepříjemné je to proč? Jak jsem mluvil o tom piku, které věci ve vašem Stínu potlačí a tím vás od nich na pár hodin osvobodí, tak tady jim naopak jdete vstříc a setkáte se s nimi tváří v tváří. A příjemné to rozhodně není. Poznáte vlastní bolest, strach. Ale ty věci, co jsou od tehdy zakletý uvnitř, jinak než skrz vaše vědomí = že je zažijete – odejít nedokážou. Ale může vás to osvobodit navždy!

Whisky pijte single malt (začněte Glenfiddich 15 a Glenmorangie 10) a se sodou jako Winston Churchill – snad si nemyslíte že druhou světovou vyhrál někdo kdo pil čistou whisku hned od rána? Pálenky pijte pouze ty, které do kvasu nepřidávají cukr (z českomoravských Žufánek, Radlík), ty doma vypálené poznáte po čase (prostě to není sladké jako cucek ale kope to) a hlavně nevěřte čemukoli co vám říká ten kdo to vypálil – to je první škola života, naučit se spolehnout se sám na sebe.

Nejdůležitější je ale následující. Když mi bylo šestnáct, tak jsem si piko i šlehal, ale to byla jiná doba ještě za komunistů – někdo měl byt, někdo zdravotní sestřičku co přinesla solutan, někdo sehnal fosfor a jód a uměl nějakej patent jak to uvařit – byl to totální underground. Byla to totální bomba. Následně ovšem zjistíte, že nemáte jiný kamarád, než ty co v tom jedou. Všichni jiný jsou nudný. Následně zjistíte že nepotřebujete chodit do školy nebo do práce nebo na klavír nebo sportovat, protože to je úplná kokotina. No a následně zjistíte, že se váš život propadá nějak do prdele. Proč?

Život je totiž zařízenej tak, že za to, co v něm dosáhnete v rámci společnosti, jste odměnovaný dobrým pocitem. Říká se tomu „dopaminový cyklus“ a funguje to tak u všech savců. Za tréning, za dobře napsanou povídku, za jedničku ve škole, za to že se naučíte zahrát na klavír Let It Be nebo vylezete po lezecký stěně.

Některý drogy vám dokážou dát ten dobrej pocit i bez toho.

Takže nemusíte nic dělat, abyste se cítili dobře!

Jenže podle toho, co děláte, vás posuzuje i okolí a tady je ten obrovskej problém. Protože vy třeba žvaníte, že nepotřebujete aby vás okolí bralo, ale ve skutečnosti to říkáte proto aby vás okolí bralo a obdivovalo za to že ho nepotřebujete! Velkej zen a mystika, co? Velkej zen a mystika a hlavně feťácký kecy.

Najednou zjistíte, že se s váma nepočítá, protože zkrátka nic zajímavýho druhým nepřinášíte, jen jste někde pořád vyjetý a (jak je u pika zvykem) ještě nakonec začnete věřit nějakejm ezosračkám a začnete si o sobě myslet, že jste bůhvíjaká duchovní bytost, která do všeho vidí a je cennější, než ti ostatní, abyste si psychicky vykompenzovali to že děláte úplný hovno.

Tenkrát, když jsem v osmnácti zjistil v jaký jsem partě a situaci, tak mi najednou došla jedna podstatná věc: TO, CO UDĚLÁTE DNES, VYTVOŘÍ TO, JAK NA TOM BUDETE ZÍTRA. Jinak to nevznikne! Nikdy z vás nebude vědec, spisovatel, dobrej řemeslník, spolehlivej byznysmen, dobrá baletka, zpěvačka nebo kdokoli o koho mají firmy zájem jinak, než že na tom pracujete dneska. Dneska se naučíte slovíčka, a zítra už jich znáte víc a za měsíc začnete mluvit španělsky. Dneska napíšete první stránku a zítra další a tak jedině vznikne knížka. Dneska přivezete první dobrý ojetý auto z Německa a tam získáte nový kontakty a lidi si to o vás řeknou a tak z vás vznikne úspěšnej obchodník. Jinak ne. Protože dokud se sny honí jen vaší hlavě, tak o nich nikdo jinej neví. A pak se nedivte, že vás tak nebere. Tak jsem radši udělal přijímačky na univerzitu a pak šel dělat byznys, protože dole v bahně jsem žít nechtěl. A to víš že mi volali kámoši a nosili to, ale prostě jsem vždycky řekl NE i když mi to různě vymlouvali, protože SVOJI BUDOUCNOST JSEM VIDĚL JINDE.

Takto bych se tedy pokusil celou věc vysvětlit svému děcku a pak se děj vůle Boží. Ale já věřím, že kdo má své dítě opravdu z celého srdce rád a pokud má rádo ono jeho, protože ho miloval, respektoval a podporoval ho, a kdo má charakter, který mimochodem vznikne jen tím, že na sobě pracujete, tak ono ty argumenty vyslyší. Protože zavřít před tím oči – to už nejde, prostě to tady je, stejně jako jezdí auta a je nutno naučit se přecházet ulici a auto řídit.

To hlavní je totiž vysvětlit dítěti, že svět je správná věc, i život je správná věc! pojďme ho žít, zlepšovat sebe i svět okolo nás a něco krásného a velkého dosáhnout. I když jste v úplnejch sračkách, vždycky říkejte děcku že svět je krásnej. Nikdy nedovolte, aby si myslelo že svět je špatnej. To je velká zátěž, protože život si bude muset prožít tak jako tak. A svět btw je… vlastně krásnej i když nejsme dokonalý. Podívejte se třeba jen na kytky na louce – na krásný věci který máte i když jich nemáte moc – na hezký věci který jste udělali pro druhý a jak byli vděční že jim někdo přišel na pomoc i když to už nečekali, jako když Gandalf dorazil na poslední chvíli se svou armádou – taková krása, co?

Omnia vincit amor.

P. S. Klidně to nasdílejte – třeba to někomu pomůže.