Recenze: dokument V síti
Ačkoliv dokument V síti s drogami souvisí naprosto minimálně (čti vůbec), i přesto jsem se rozhodl, že se o něm zde zmíním, protože za zmínku rozhodně stojí. Před pár dny jsem byl v kině na dokumentu V síti (režie Barbora Chalupová, Vít Klusák), který vypráví o sexuálním zneužívání dětí na internetu. Na CSFD.cz si film drží nezvykle vysoké hodnocení (v tuto chvíli 91%) a to i přesto, že už ho hodnotilo několik tisíc lidí. Hodnocení s menším počtem uživatelů totiž celkem často zkresluje. Pokud jste daný film ještě neviděli a rádi byste se na něj podívali a nechcete číst předem spoilery, pak utíkejte pryč! V opačném případě prozradím pár informací co se týče formátu dokumentu a i části příběhu.
Poprvé jsem zmínky o dokumentu zaznamenal někdy v polovině loňského roku, kdy na crowdfundingovém portálu HitHit probíhala kampaň na shánění prostředků na dokončení filmu. Tvůrci původně chtěli vybrat něco okolo 850 000 Kč, nakonec se jim podařilo vybrat více než přes tři miliony korun. Všechny peníze nad rámec požadované částky budou věnovány na osvětovou kampaň. Už v době shánění prostředků na film se tak dalo předpokládat, že film bude mít obrovský úspěch a to potvrdila i návštěvnost v kinech, která láme rekordy.
Trailer k filmu V síti
Tohle téma jde mimo mě, takže jsem šel do kina jako nepopsaný papír, ale už na začátku mě zaujalo jakým způsobem Vít Klusák téma zpracoval a většinu jeho předchozí tvorby jsem viděl. Výhodou a zároveň nevýhodou filmu je to, že pokud se podíváte na trailer, uvidíte v podstatě celý film ve dvou minutách, protože kromě pár drobností vás ve filmu už nic nepřekvapí. U filmu jsem se překvapivě často zasmál, byl jsem nasranej, překvapenej, smutnej a u jedné situace skoro i slza ukápla. Dokument, nebo film má pro mě větší váhu, když u mě dokáže vyvolat nějaké emoce a to se filmu V síti rozhodně podařilo.
Online predátoři
Začátek filmu se nese ve znamení představování hereček. Všechny tři jsou plnoleté, ale maskéři je nalíčí a obléknou tak, aby vypadali jako dvanáctileté školačky, které se nudí na internetu. Každá z nich má vlastní pokojík vytvořený ve filmovém studiu a celkem jsem žasl nad detaily, nad kterými si dali tvůrci záležet. Skoro bych řekl, že to ani nebylo potřeba, protože poptávka uchyláků jednoznačně převyšovala nabídku a nikdo nic do detailů nezkoumal.
První dojem při sledování je naprosto absurdní, kdy nevíte jestli se máte smát, blejt, nebo být nasraný, protože tolik klobás jsem v životě neviděl ani na zabijačce. Abych shrnul hlavní dějovou linku. Týpek prostě holce zavolá přes Skype, ptá se ji jak se má, co dneska dělala a u toho si leští klobásu. Myslím, že reakce dívek byla na začátku stejná jako ta moje, prostě nechápou. V tomhle duchu se nese více jak polovina filmu a na můj vkus, možná až trochu zbytečně, protože divák podle mě nepotřebuje vidět 50 vocasů (doslova), ale pro pochopení situace by stačilo ten vzorek trochu osekat, ale chápu, že se režiséři snažili šokovat a říci divákům něco ve stylu „No tak se na to podívejte!!!“.
Překvapení při natáčení proběhlo ve chvíli, kdy jedna členka ze štábu poznala svého známého. Pro jistotu se dalo úchylákovi pár doplňujících otázek a když se potvrdilo, že je to on, tahal se chvíli za fusekli co z něj vypadne a nakonec se za ním jelo osobně. Konfrontace s ním nebyla nějak extra zajímavá, týpek byl evidentně zaskočený a nevěděl jak reagovat, tak plácal prostě nesmysly. Daleko zajímavější byla osobní setkání protagonistek a predátorů (samozřejmě za přítomnosti štábu a ochranky). Kromě pár zoufalců bych vypíchnul hlavně frajera s typkou, kteří přemlouvali dvanáctiletou holku, aby s nimi měla trojku. To jsem si fakt říkal, jestli si dělají prdel, nebo to myslí vážně. Dalším setkáním byl tak pětadvacetiletý frajírek, nejspíš automechanik (ale možná si ho pletu s jiným úchylákem), který se snažil dívku vydírat, protože ještě před setkáním od ní vysomroval její nahé fotky. Fotky nebyly reálné a byla to dobře udělaná fotomontáž, ale to úchyláci samozřejmě nevěděli a pracovali s nimi, jako kdyby byly pravé. Při scéně v kavárně se jedna z hereček podle mě skutečně nasrala a chrstla týpkovi do obličeje sklenici s vodou.
Všechny herečky podle mě byly úžasné a svých rolí se zhostili na výbornou, patří jím veliký respekt za to čím si museli projít. Pokud bych měl přeci jen na něco dát zpětnou vazbu, pak na Terezu Těžkou, která podle mě v některých situacích možná až trochu přehrávala. Dvanáctiletá holka podle mě ví co je vagína, nebo klitoris, takže mi to chvílema přišlo, že se snaží hrát spíš holku pětiletou. Reakce je v návaznosti na scénu, kdy se bavila s jedním z predátorů a předstírala, že to slyší poprvé. Ale těžko jí hodnotit, možná takové pokyny dostávala od štábu z režie. Naopak Sabina Dlouhá podle mě ze všech tří holek byla nejvíce uvěřitelná, což může být také dané tím, že je z holek nejmladší, nebo prostě dostávala v danou chvíli lepší pokyny ze štábu, kdo ví. Každopádně palec nahoru i pro Anežku Pithartovou, kterou jsem viděl v několika rozhovorech na Youtube a je na ní vidět, že to má v hlavě dobře srovnané.
Nejlepší scéna? Rytíř v síti!
Co mě nejvíc dostalo byla scéna s „Rytířem“ (tak ho holky pojmenovali). Pro představu, většina predátorů byla dost jednoduchá v tom, jak šli na věc. Prostě holce napsali, nebo zavolali a hned začali mít oplzlé poznámky jak parta puberťáků, popř. začali rovnou masturbovat před webkamerou. Dá se říci, že ty méně oplzlejší, řekněme hodnější, byly ti, co byly více sofistikovanější. Ale pak se objevil Rytíř a já si popravdě v první chvíli myslel, že je to jeden z nich. Místo sprostých keců byl hodný, chtěl si jen normálně povídat. Mladý student medicíny. Snažil se dívku před ostatními varovat a řikal jsem si, že na to jde fakt chytře. Pak jsem si ale uvědomil, že on nic nehraje, že je skutečně takový a to bylo v momentě, kdy se Anežka Pithartová při hovoru na Skypu rozbrečela a musela se na chvíli odpojit. Prostě ji to dostalo. Posledních deset dní narážela na jednoho prasáka za druhým a pak je tu někdo s čistým srdcem, komu o nic nejde a chtěl si doopravdy jenom pokecat. Musím říci, že tohle pohnulo i se mnou a to v momentě, kdy se z rozkostičkovaného obličeje objevil jeho pravý obličej. Kurva to byla scéna, kdo viděl musí mi dát za pravdu. Mezi tou bandou kryplů, kterých bylo kolem 2500, se objevil jako světlo jeden člověk s čistým srdcem. Anežka si s ním psala dál a i po několika dalších konverzacích Rytířovi skutečně o nic jiného nešlo.
Tahle verze byla od patnácti výše, ale existuje ještě verze i pro mladší publikum. Za mě povedený a zajímavý dokument, na který by si měli zajít hlavně všichni rodiče a jejich děti. Dokument svým zpracováním ale osloví i široké publikum, což dosvědčuje jeho úspěšnost v kinech.