Miliardový drogový business na darknetu – Silk Road

O drogovém tržišti Silk Road jsem zde už jeden článek psal. Nicméně náhoda tomu chtěla a dostala se mi do rukou knížka American Kingpin, která podrobně mapuje vzestup a pád největšího drogového online marketplacu na světě. Kniha se velmi podrobně zabývá tím, co přesně Rosse Ulbrichta vedlo k tomu, že se z asketického knihovníka, který neměl na práci nic jiného, než hrát na bubny ve školním spolku a občas sežrat s kámošema nějakou houbičku (myslim tu halucinogenní, ne tu na nádobí, ať si rozumíme), stal programátor a CEO drogového startupu, který měl obrat kolem 1,2 miliardy dolarů.

Než se pustíme do celého příběhu, pojďme se v krátkosti zastavit u knížky American Kingpin jako celku. Pochopitelně obdivuji editorskou práci, kterou si s tím autor dal. Všechny rešerše, rozhovory, skládání mozaiky, zabraly nepochybně velké množství času, na druhou stranu je knížka zbytečně dlouhá, roztahaná a kdyby vyšla ve třetinové délce, vůbec bych se nezlobil. Vůbec mě totiž nezajímalo, s kým se Ross poprvé políbil, nebo komu šáhnul na švába. Jak nudná je kancelářská práce vyšetřovatelů, pokud se nedělá na případu a další sračky, které knihu pouze zbytečně roztahají a unikají od tématu. Možná je to jen můj názor, ale i když je v knize celá řada zajímavých informací, přišlo mi to jako promarněný potenciál a kniha je většinu času celkem nudná.

Ze skauta k drogovému startupu

Zpátky ale k našemu příběhu. Ross Ulbricht byl zakladatelem drogového tržiště Silk Road a momentálně si odpykává doživotní trest v nápravném zařízení Tucson v Arizoně.
Kdybych měl po přečtení knížky charakterizovat jeho osobnost jednou větou, pak  bych řekl, že Ross byl naivní snílek. Je mi jasné, že tím spoustu lidí, včetně něj, urazím, protože někdo ho vnímá jako hrdinu, spasitele, revolucionáře, který se obětoval, ale já tím nemám na mysli to, že by Ross nebyl inteligentní, přesně naopak. Ross byl nesmírně inteligentní mladý člověk, který svého potenciálu využil poněkud nešťastně. Byl to tichošlápek, nerd co nikdy neměl moc kamarádů, radikální liberál, kryptoanarchista, cypherpunker, ale také třeba skaut. Některé z těch věcí mohou být člověku sympatické, jiné zase méně.
Svým politickým vyznáním byl libertarián a právě tahle ideologie mu přerostla trochu přes hlavu. Spousta lidí by se s některými z jeho myšlenek pravděpodobně ztotožnila i dnes, protože celou řadu lidí serou daně, vliv státu, regulace, nařízení, špehování, zákony, apod. ale nějakým způsobem se s tím vyrovnáme, protože prostě musíme. Ross na to měl trochu jiný názor a řekl si, že na to prostě sere a pojede si to po svém.

Jsou tu ale pak samozřejmě otázky, resp. témata, kde se už i více svobodomyslní lidé poněkud rozchází a tím tématem jsou drogy. Něco málo jsem o tomhle tématu studoval a i v anarchokapitalistických kruzích na to mají lidé různé názory. Libertariáni jsou ve většině případů zastánci legalizace drog, všech drog, bez výjimky. Ale i v jejich skupinách se najdou na toto téma zcela opačné názory. Nicméně podle jejich ideologie by si člověk měl rozhodovat sám o tom, co si vpraví do svého těla. Já teď nebudu rozebírat, jestli je to dobře nebo špatně, protože to přesahuje rozsah tohoto článku, který se má primárně věnovat Silk Road, ale nechám toto téma otevřené a vrátím se k němu v některém z budoucích článků.
Každopádně Ross Ulbricht zastával názor, že člověk si může do žil prásknout herák kdykoliv se mu zachce a měl by mít zároveň možnost si ho koupit. A nikdo mu nebude říkat co má a co nemá dělat se svým tělem, včetně státu. Ross tenhle názor zastával i přesto, že sám tvrdé drogy nikdy nebral. Většina jeho drogového experimentování se smrskla na kouření trávy a sem tam si dal pro zpestření houbičky.

Jedno mu nejde upřít. Ross byl v tomhle vizionář. Obdivoval lidi jako byl Steve Jobs, Elon Musk, a další, kteří měli na začátku také pouze sen, ale svým odhodláním dokázali změnit celý technologický obor a vývoj. Ross si ale vzal poněkud tvrdší oříšek, postavil se totiž Americké vládě a potažmo celému systému.
Dlouho si pohrával s myšlenkou, že by založil uzavřenou společnost, kde by bylo v podstatě vše dovoleno. Chtěl se odstěhovat pryč do pustiny, na ostrov, někam daleko, od vlivu státu. Mělo to jen jediný problém. Ross neměl ani floka, byl téměř bez peněz. Ne, že by je potřeboval. Ross žil zvláštním životem, kdy chodil dokola pořád v těch samých hadrech, bydlel ve sklepě a žil v podstatě ze vzduchu, to nic ale neměnilo na tom, že svého snu se nehodlal vzdát.
Do zadku ho nakopl školní sraz absolventů z jeho bývalé školy. Jeho spolužáci už měli vybudované kariéry, businessy, někteří z nich měli rodiny a Ross byl pořád ten stejný lůzr bez koruny a životního směru. I když opovrhoval lidmi, kteří chodí od devíti do pěti do práce, ty lidi, na rozdíl od něj, alespoň nějakou práci měli.

Ross si dlouhou dobu pohrával ve své hlavě s myšlenkou, že by vytvořil něco, co by mělo přesah a vyšší cíl. Nechtěl skončit v mekáčí, kde bude flipovat burgery, nebo v Penny a ptát se zákazníků „a bodíky sbíráte“? Teď si dělám trochu prdel, ale na to, že měl vystudované magisterské studium na poměrně prestižní univerzitě, zahazoval svůj talent jako vedoucí v upadajícím antikvariátu, kde ještě velkou část zisku rozdával potřebným, takže není divu, že nakonec zkrachoval. Ve své hlavě měl ale vyšší cíl. Chtěl vybudovat online drogové tržiště, kde si bude moci každý objednat jakoukoliv drogu, přímo domů, beztrestně a anonymně. Protože ale nechtěl hned druhý den skončit v nápravném zařízení, kde mu budou spoluvězni dělat z prdele větrník, vykašlal se na to, protože zkrátka nevěděl jak to anonymně provést.

Bitcoin, Tor a deep web

Krátce po školním srazu se Ross dozvěděl, že ale už dnes existuje technologie, která by mu umožnila drogové tržiště vybudovat. Anonymní kryptoměna Bitcoin (která mimochodem vůbec není tak anonymní jak se o ní tvrdilo a dnes se na Darknetu už téměř nepoužívá, místo ní dominuje Monero) a nevyhledatelný klient TOR, který sloužil jako prohlížeč na Deep webu. S touto technologií začal tvořit web, který připomínal Amazon, Aukro, nebo Bazoš, pouze s tím rozdílem, že se na něm neprodával nábytek, kočárek, nebo knížky, ale prodávali se na něm primárně drogy.
Ross ale nebyl programátor, takže se při vývoji webu často zasekával na (pro něj) neřešitelných problémech. Pomoc pak hledal na diskusních fórech (což byl zpětně mimochodem jeden z řady důkazů, které pak vyšetřovatele nasměrovaly na jeho stopu). O pomoc také žádal své kamarády, kteří byly v programování zběhlejší než on. Odmítal jim ale ze začátku prozradit, na jakém projektu pracuje.

Jak v roce 2010/2011 ubíhal čas, povedlo se mu web spustit do provozuschopné podoby. Prvním dealerem na drogovém tržišti byl sám Ross. V pronajatém skladu vybudoval pěstírnu hub, které pak prodával na Silk Road. Do té doby ale o webu nikdo nevěděl a tak pod anonymní přezdívkou napsal na jedno fórum o pěstování houbiček, že existuje obchod, kde si lidé mohou bez problému objednat zásilku až domů a všechno je naprosto anonymní. Tohle byl mimochodem jeden z dalších klíčových důkazů, protože když jeden z vyšetřovatelů hledal první zmínky o Silk Road na internetu, narazil právě na tento odkaz ve fóru. FBI se pak spojila s administrátorem fóra a zjistili, že autorem příspěvku byl právě Ross Ulbricht. FBI pouze předpokládala, že by to mohl být někdo, kdo je napojený na Silk Road, ale teprve postupem času se ukázalo, že to byl samotný zakladatel tržiště.

Anonymní měna, anonymní prohlížeče, ale jak zajistit doručení zásilek? Historie ukazuje, že nejednoduší řešení je častokrát to nejvíce efektivní. Vzduchotěsná obálka a zasílání klasickou poštou. Světě div se, většina zásilek dorazila na místo určení bez povšimnutí. Vtip byl totiž v tom, že mezinárodní poštou projdou statisíce zásilek denně a v takovém množství je absolutně nemožné kontrolovat podrobně každý balíček. Na Silk Road byl podrobný návod, jak se těmto kontrolám vyhnout a postupem času se jejich metodika zlepšovala. Nicméně ani FBI nezůstávala pozadu. V době, kdy ještě neměla tušení, jak rychle roste vliv tohoto tržiště, narazila na opakující se vzorec. Např. soukromé poštovní zásilky z Nizozemska, které měly strojově napsanou poštovní adresu. Většina lidí, když někomu píše dopis, napíše adresu ručně, ale tyto obálky měli všechny do jedné společné to, že adresa byla napsána na počítači.

FBI se tak postupně dařilo odchytávat čím dál více zásilek a bylo tudíž jasné, že se nejedná pouze o nahodilou věc, ale o organizovaný zločin.
Postupně se na tržiště připojovalo čím dál více dealerů a rozšiřoval se i tak samotný sortiment tržiště. K mání byla extáze, kokain, lsd a další látky. Kromě toho se daly na Silk Road objednat i hackerské útoky. Se svým partnerem, resp. mentorem, který Rossovi s provozem webu pomáhal a který vystupoval pod přezdívkou Variety Jones, narazili na první zádrhel, když spekulovali nad tím, zda povolí prodej heroinu. Ross byl pro, Variety Jones nikoliv. Každý z této dvojice měl pro svůj názor vlastní argumenty. Ross opět zastával postoj, že každý si se svým tělem může dělat co chce. Oproti tomu Variety Jones to viděl jinak. Byl to protřelý kriminálník a s heroinem měl už vlastní zkušenost. Na vlastní oči viděl, co s lidmi dokáže udělat a na Silk Road ho mít nechtěl. Nicméně hlavou portálu byl pořád Ross a tak byl heroin na webu běžně k dostání.
Postupem času padla myšlenka i na prodej zbraní. Ross vytvořil obdobný server, který fungoval pod názvem The Armory, jenže narazil na problém. Zatímco pár tablet extáze projde v obálce poštou téměř bez povšimnutí, se zbraněmi byla situace naprosto jiná. Zkoušeli se sice posílat různě po částech, ale zásilky byly buď odhaleny, nebo příjemce neuměl zbraň pořádně sestavit. Tenhle business zkrátka po internetu tak dobře nefungoval. Chvíli se zkoušeli zbraně převážet, resp. pašovat po vlastní ose a dávali se do mrtvých schránek, ale ani tady nebyla logistika úplně jednoduchá a funkční. Postupem času se tak Ross na toto odvětví černého marketu vykašlal.

Další myšlenka na nový produkt padla na prodej orgánů. Ross a Variety Jones skutečně v jednu chvíli přemýšleli nad tím, že vytvoří na Silk Road i zároveň trh s lidskými orgány. Nicméně i tato myšlenka se nepodařila uvést do reálné podoby.

Pravidla darknetu

Silk Road měl vlastní kodex co se na webu může prodávat, který vycházel víceméně z libertariánské ideologie a ve stručnosti zakazoval prodej věcí a služeb, které nějakým způsobem poškozovali ostatní lidi. V podstatě se říkalo „Dělej si co chceš, pokud s tím neotravuješ, nebo nepoškozuješ někoho druhého.“ Čili pokud si člověk chtěl objednat gram perníku, bylo to v souladu s místními pravidly, pokud si ale návštěvník chtěl obstarat kradené platební karty (které se na černém trhu přeprodávají celkem běžně), nebo sháněl dětské porno, na Silk Road by nepochodil.

Když nepočítám objednávky hackerských útoků, mezi kterými dominovaly hlavně tzv. DDoS útoky, prodej různých programů, knížek, pak další „službou“, která se na Silk Road údajně provozovala, byly nájemné vraždy. Služba nebyla zalistovaná a dostupná přímo na webu, nicméně podle logů z chatu měl být jedním z objednavatelů právě Ross. Nad touto službou dodnes visí velký otazník, protože v podstatě jediným, kdo si objednával nájemné vraždy byl Ross Ulbricht a zda byla vražda skutečně dokonána, je předmětem sáhodlouhých spekulací. Ross měl skutečně za to, že si objednává nájemné vraždy, nicméně s největší pravděpodobností, se žádná z nich doopravdy neuskutečnila. Ross si je totiž objednával u agenta FBI, který na Silk Road působil v utajení. Všechny vraždy, které měl provést, byly zinscenované. Další vraždy si měl Ross objednávat u motorkářského gangu Hells Angels. Ale opět, i když za objednávku těchto vražd zaplatil, všechno nasvědčuje tomu, že žádná z objednávek se nerealizovala. Tahle skutečnost nicméně nevadila státnímu zástupci a tak byl Ross z objednávek obviněn. Je to jeden z argumentů, který používají Rossovi zastánci. Nerozumí tomu, jak může být souzen za něco, co se nikdy nestalo. Ross a jeho rodina dodnes tvrdí, že on sám nikdy žádnou vraždu neobjednal a že buď celou záležitost okolo nájemných vražd zosnovala FBI, aby ho více očernila před porotou, nebo, že měl objednávku na starosti další z administrátorů, který stejně jako on vystupoval na webu pod přezdívkou Dead Pirate Roberts. Zda FBI manipulovala s důkazy je samozřejmě spekulace. Na druhou stranu co už spekulace není je skutečnost, že jeden z agentů prodával Rossovi informace o probíhajícím vyšetřování. Další z agentů se při zatčení jednoho ze správců Silk Road, zmocnil větší částky Bitcoinů a převedl si je na svoji internetovou peněženku. Oba dva agenti byly odsouzeni k osmi letům vězení.

Rossovi stoupla moc do hlavy a cítil se jako Pablo Escobar. I když věděl, že každým dnem riskuje doživotí ve vězení a častokrát mu stres ze správy webu přerůstal přes hlavu a byl na pokraji nervového zhroucení, neodradilo ho to od pokračování v expanzi. Web neustále vylepšoval, nabízel nové produkty, najímal administrátory a moderátory do fóra, ale zároveň se (podle obžaloby) zbavoval i těch nepohodlných.

Jedním z důvodů, proč Silk Road fungoval tak dlouho byl primárně ten, že vládní agentury dlouho nevěděli, jak obrovský trh Silk Road vlastně je. Druhým důvodem bylo to, že vládní agentury mezi sebou spíše soupeří, než aby si pomáhaly a sdílely informace. Na případů pracovala FBI (Federal Bureau of Investigation), DOJ (Department of Justice), DEA (Drug Enforcement Administration) a HSI (Homeland Security) a vznikal mezi nimi obrovský informační šum. Ovoce jejich práce začala přinášet až v momentě, kdy se tyto agentury rozhodli naplno spolupracovat a sjednotily se.

Věci se zároveň daly více do pohybu až ve chvíli, kdy americký senátor Charles Schumer veřejně vystoupil v televizi a představil riziko jménem Silk Road. Vyzval policejní autority, aby server neprodleně uzavřely a provozovatele tržiště označil za veřejného nepřítele.

Na stopě pirátovi

Při jedné chybě v kódu webu se na nepatrnou chvíli objevila IP adresa serveru, na kterém byl Silk Road umístěn. Protože FBI monitorovala web 24 hodin denně, podařilo se jim IP adresu zachytit a zjistili, že servery se nacházejí na Islandu a v Německu. Po té, co se FBI zmocnila serverů, podařil se jim obrovský průlom v případu, protože spustila pak na svých serverech klon tržiště a mohla se na celý web podívat zevnitř. Nicméně tady je potřeba zmínit jednu důležitou věc. Takhle tento příběh popisuje knížka, nicméně v dokumentu, na který se můžete podívat na konci tohoto článku, nebo v různých zprávách na internetu, se dozvíte, že situace se mohla odehrát zcela jinak, než jak ji popisují policejní složky. Jedna teorie říká, že žádný únik IP adresy na webu neexistoval a že FBI prostě nějakým způsobem hacknula server, či jinak porušila cizí práva, což je samozřejmě nelegální. Za obdobné jednání tato agentura posílá lidi do vězení a pak se tak chová stejně? Tímto způsobem argumentuje obhajoba Rossových zastánců, protože FBI nikdy přesně nevysvětlila, jak se k IP adrese dostala, resp. částečně vysvětlila, ale nikomu z bezpečnostních expertů to nedávalo příliš smysl.

Dalším z důkazů, díky kterým se Ross dostal do hledáčku FBI, byly falešné pasy, které si objednal přímo na svoji adresu. Podařilo se je zajistit a i když byly na Rossovu adresu vysláni dva agenti, k žádnému zatčení tehdy nedošlo. Falešné pasy totiž mohl poslat kdokoliv a kromě fotky na každém z nich, kterou si mohl kdokoliv stáhnout z internetu, nebylo nic, co by Rosse s těmito pasy spojovalo. Ross popřel, že by si je objednal, oddechl si, že ho nejdou zavřít kvůli Silk Road a agenti odešli s  nepořízenou jíst do auta zas koblihy.

Postupem času, si začali kriminalisté všechno dávat dohromady. Uživatel, který se poprvé na internetovém foru o houbičkách zmínil o Silk Road. Osm falešných pasů, všechny pro jednu osobu. Přihlašovací IP adresy, které se našli na serveru z Islandu a pocházeli z kavárny, která se nacházela jen pár bloků od místa bydliště. Všechny tyto indicie spojovalo jedno jméno a tím byl: Ross Ulbricht.
FBI začala sledování. V těsné blízkosti jeho domu operovala se speciálním zařízením, které monitorovalo přenos dat u WIFI signálu. Jinými slovy, FBI věděla, kdy je Ross online. Stačilo už jen porovnání s hlavním administrátorem webu, kterým byl Dread Pirate Roberts. Protože se FBI dostala k jednomu z moderátorů, resp. moderátorce fóra, nabídli ji výměnou za spolupráci beztrestnost. Přes její účet se pak přihlašovali do fora a viděli, kdy je administrátor online. Všechno perfektně sedělo. Byl to on. Ross Ulbricht je Dread Pirate Roberts. Hlavní administrátor drogového tržiště Silk Road!

Otázka zatčení nedávala spát nejednomu veliteli soupeřících agentur. Zatímco jedna agentura chtěla do Rossova bytu vtrhnout se zásahovým týmem SWAT, další agentura se tomu bránila. Ross mohl mít (a také ve skutečnosti měl) nainstalovaný program, který po zavření notebooku celý obsah disku zašifruje a nikdo už se k němu nedostane. Vyšetřovatelům by tak chyběly klíčové důkazy, které by ho usvědčili. Museli ho zatknout s otevřeným notebookem a ideálně přihlášeného na stránky tržiště.

Zatčení Rosse Ulbrichta

Na svoji příležitost nečekali příliš dlouho. Ross pracoval z domova a tak si svoji práci často zpestřil tím, že pracoval z různých kaváren. V osudný den, byla většina kaváren v blízkosti jeho domu plně obsazena a tak se rozhodl jít pracovat z místní knihovny. Netušil, že každý jeho krok, sleduje početná skupina speciálních agentů.
Jakmile Ross přišel do knihovny, napsal mu na fóru jeden z moderátorů (ve skutečnosti agent v utajení, který se zmocnil jednoho z účtů) o žádost ve správě webu. Ross podobné prosby plnil často, protože o chod webu se prakticky staraly nižší administrátoři a moderátoři a tak menší úkoly delegoval, nicméně si stále držet hlavní uživatelská práva a tak se bez jeho vědomí, neuskutečnila téměř žádná akce. Ross se tedy přihlásil do administrátorského panelu, což byl pro agenty signál, že mohou provést zatčení. Dva agenti odlákali jeho pozornost od monitoru tím, že se začali mezi sebou nahlas hádat a Ross se pochopitelně otočil, aby se podíval co se děje. Další agent, který seděl před Rossem odstrčil jeho notebook, aby ho Ross nemohl zavřít a než si uvědomil co se děje, seděl už zatčený v policejním autě.
Dostat před soud zbytek administrátorů, moderátorů fóra, programátorů a dalších členů, kteří se na vývoji webu podíleli, nebyl už takový problém. Co mělo být původně bezpečnostní opatření, kterým se Ross snažil zabránit infiltraci policie a podvodníků na web, se ve výsledku ukázalo jako bezpečnostní díra. Předtím než začal Ross s kýmkoliv na vývoji webu spolupracovat, požadoval po něm fotku, na které byl vyfocen jeho obličej, nickname ve fóru a zároveň jeho občanka. Pokud by ho spolupracovník zradil, Ross by věděl přesně o koho se jedná a kde si ho najít. Když se FBI dostala při zatčení k jeho notebooku, měla seznam pracovníků připravena na stříbrném podnose a jejich dopadení už byla jen formalita.

Snižoval Silk Road kriminalitu v ulicích?

Na Youtube jsem našel dokument o celém případu, který se sice snaží být objektivní, ale o něco více mi přišlo, že se staví na stranu Rosse Ulbrichta. Já se snažím být neutrální, protože v soudním procesu se vyskytovala spousta protichůdných názorů a je těžké určit kdo má vlastně pravdu. Názor ať si udělá každý sám za sebe. Zajímavostí je např. také to, že někteří policisté existenci tržiště vítali. Původně to byla utopická myšlenka, se kterou přišel Ross. Prodávání drog přes internet, sníží kriminalitu v ulicích. Znělo to jako chabý argument, který měl obhájit pohnutky, které Rosse vedli k vytvoření nelegálního černého trhu na internetu. Nicméně jeden z policistů skutečně v dokumentu potvrzuje, že v době provozu Silk Road (na jeho vrcholu zde bylo přes milion uživatelů) opravdu došlo v ulicích k poklesu kriminality spojené s drogami. Odpadlo totiž kupování drog nevalné kvality, někde v temných uličkách, od pofidérních dealerů. Odpadla tedy hrozba násilí, nedílně spojená s kupováním drog. Dále na Silk Road fungovalo hodnocení kvality a pokud zde někdo prodával sračky, dostal špatné hodnocení a jeho účet administrátoři odebrali. V dokumentu je zároveň zmíněna jedna statistika, která názor výše zmíněného policisty potvrzuje. Možná to zní trochu jako konspirační teorie, ale v dokumentu se dále také uvádí, že celá protidrogová válka, je vlastně dobře nastavený business, který nemá za cíl vítězství jedné, nebo druhé strany. Cílem je fungování obou stran, protože obě strany z války proti drogám těží. Osobně zase takový konspirační teoretik nejsem. Podle mě, pokud by válka proti drogám měla vítěze, druhá strana by se prostě postupem času transformovalo do jiného businessu. Dealeři by si buď našli nové odvětví, kde mohou působit, nebo na druhé straně policisté, by se přiřadili do jiných útvarů.

Dokument o Silk Road

Na konci jen dodám, že Ross až do poslední chvíle věřil, že se dostane ven a soud ho osvobodí. I proto odmítl dohodu (jednalo se o výši trestu kolem deseti let), což pěkně naštvalo státního zástupce. Rozhodl se tedy jít před porotu, která mu vyměřila doživotní trest. Pokud by tehdy dohodu přijal a měl možnost podmínečného propuštění, pravděpodobně by už byl dávno na svobodě. Ještě před svým uvězněním stihl vydat v podstatě jediné interview pro Forbes. Jeho rodina dodnes bojuje o jeho návrat na svobodu a na stránkách freeross.org vytvořila petici za jeho propuštění, kterou podepsalo téměř půl milionu lidí.