Přestat je těžké
Vse zacalo nekdy kolem meho 15 roku. Bylo 23.12, a spolu s par kamarady jsme zevlovali venku, jeden z nich, tenkrat 18lety, ktery uz mel s pernikem nejaky zkusenosti, si jel neco sehnat do vedlejsi vesnice, jeli jsme s nim a me napadlo to taky vyzkouset. Souhlasil a ve vetrnem zimnim pocasi na zastavce na nadrazi mi udelal lajnu. Dala jsem si a cekala, co se bude dit. Po hodine ocekavani, jsem ho poprosila jeste o kousek, dostala jsem mensi, nez tu predeslou, ale ta uz fungovala. Bylo mi tak krasne lehko, prekypovala jsem energii a nebylo mozny me zastavit, jak jsem kazdyho zahlcovala informacema. Bylo to super. Do rana, jsme chodili po vesnici a povidali jsme si. Kdyz zacinalo pomalu svitat, sli jsme domu. Usnula jsem a nebylo mi ani nijak zle, ale porad jsem do sebe nemohla dostat zadny jidlo. Kdyz mi rodice nutili salat a rizek, vymlouvala jsem se na zaludecni problemy… Po tyhle zkusenosti se to rozjelo a s moji, v tu dobu velmi dobrou kamaradkou jsme zacaly frcet skoro porad. Bylo jedno, jestli bylo pondeli, nebo patek, jeli jsme porad.
Ona v tu dobu vazila 40 kg, a ve dvou svetrech vypadala normalne, jinak to byla kost a kuze. Ja jsem byla silnejsi, takze jsem se dostala na normalni vahu. Casem jsme prichazely o kamarady, lidi o nas roznaseli pomluvy a dojezdy se za pochmurneho, zimniho pocasi stavaly horsi a horsi… Na 1. maje jsem si dala svoji posledni lajnu. Od te doby jsem fetovala tak jednou rocne, a to jen proto, abych vedela proc to nedelam… Zvrat nastal po 3 letech. Nasla jsem si mladeho, chytreho kluka. Ten taky frkal a ja myslela, ze to spolu nejak preckame a ze ho z toho snad dostanu… Opak byl pravdou, jednou jsem si s nim dala, pak podruhe, potreti… Az me jednou budila sousedka, jestli neco nechci. Odpovedela jsem ji, ze nemam penize, ale to ji nevadilo a pozvala me dal. Mela tam jednoho fetaka, kteryho jsem od videni znala. Ubalil jointa a k tomu jsem jako bonus dostala psanicko, “Ze bych se s Vama sfoukala, pri nedeli?” “A ty snupes?” “Jasny. Nikdy bych si jinak nedala”. Zacali mi popisovat jaky to je, kdyz si clovek poprve pichne. Netrvalo dlouho a ukecali me. Ten den, jsem si dala svoji prvni slehu. Bylo to uzasny. Pripadala jsem si jako kdybych plavala v sampanskym, ty bublinky, vlasy se mi jezili na hlave, proste nadhera… Tak jsem to takhle udela jednou, dvakrat.. Pak jsem se na to na cas vykaslala, ale nevydrzela jsem moc dlouho. Dnes beru kazdy den. Uz mi to pomalu nic nedela, jim, spim… potrebuju toho svinstva cim dal tim vic a stoji me to dost penez. Zatim nezanedbavam povinnosti, ale stal se z toho takovy kazdodenni kolotoc shaneni a pak zklamani, kdyz neni dobrej nastup. Nedela mi problem bez toho byt, ale kdyz to vidim, musim si dat a vidim to vsude. Tak se ze me stala smazka. To co jsem drive odsuzovala, ted sama delam a toho krasnyho kluka jsem stejne prisla. Proto radim vsem, aby to nikdy nezkouseli, protoze spadnout do toho je hracka, ale prestat je fakt tezky… Justyna.
Zasláno do sekce Příběhy
Jen by me teda zajimalo jakej rozdil je mezi tim si slehnout, nebo snupat ? Myslim jako v nastupu (ten je asi logicky hned) a ucinku. Osobne si teda myslim ze by me nikdo neprekecal at si pichnu pac se bojim jehli a pripada me to uz takovy moc fetacky, kdyz clovek jen snupe je asi o necem jinym, ale to je jen muj nazor.
pro MatrO: Proč lidi přecházejí na jehlu to má více než jeden důvod. Pokud třeba šňupeš dlouho a pravidelně, budeš mít tak zničený sliznice, že ti pořád bude téct krev z nosu, jsou to ohromné bolesti a ne každý přestane smažit jakmile zjistí nějaké zdravotní problémy. Žíly jsou v tomhle případě “řešení”. Navíc ten nájezd cítíš prakticky ihned a je trošku o něčem jiném.
toe mi líto…já sem taková že bych to taky chtěla zkusit…ale bojim se toho mam par kamaradu co v tomhle jedou,ale rikala sem jim ze se bojim ze nevim co to semnou udela…ale chtela bych to skusit,ale na poprvy si na to nemuzu navyknout ne???dekuju anonymka
Návyk si napoprvé samozřejmě neuděláš… ale než do toho jít s tím, že si dáš jen jednou… je lepší si nedat vůbec!!!! Dáš si jednou, budeš si chtít dát i podruhý… je to ozkoušený i na lidech s pevnou vůlí…
Tam o ten návyk ani moc nejde, jasně je to psychická závislost ale spíš je to o tom zážitku který chceš prožít znova. Pokud si dáš jenom jednou a bude se ti to líbit (rozuměj nezažiješ nějaké depky nebo nepříjemné stavy) tak si na 99% dáš znovu. Znám spoustu lidí co si dali piko jenom jednou ale to pouze proto, že hned při první lajně zažili dost nepříjemné stavy, takže neměli důvod to zkoušet znovu.
kdyz si to střelis je nastup rychlejši vvoe,v hlave se ti rozprskne a a je to,po šnupnuti mas najezd a ten ¨je na tom celym stejne nejvic fajn
Rozdil mezi snupanim a intravenozni aplikaci, je zjevnej, nestipe Te celej nos, netecou
Ti slzy a 2 hodiny potom nepopotahujes nudli, co ti tece z nosu. Hlavne necekas, nez
na tebe neco prijde. Ucinek se projevi do 10 sekund a kdyz mas dobry matro, mas pocit,
ze Ti rostou vlasy. Je to proste parada… a to muze byt ten problem, je to tak dobry, ze
chces znovu, pak zase, pak zjistis, ze chces porad, ackoliv uz to davno neni to, co to
byvalo, kdyz jsi si to dal prvne… V zaveru je z tebe smazka, zavisla na perniku i na jehle!!!
Ahoj.Chodila jsem 2 roky s dealerem,po ty dva roky,jsem nikdy pervitin nezkusila,neresila jsem ho!hodne jsem ho,ale pochopila,prave na tom mym priteli,jeho reakce,chovani,kdyz jsi dal nebo kdyz ne,docela dost jsem o perniku vedela,aniz by ho zkusila.to bylo vlastne to posledni,co chybelo..s tim klukem jsem se rozesla,nebyla jsem s nim stastna,ba naopak!pervitin jsem zkusila,asi pred pul rokem,nevim,asi ze zvedavosti,jsem docela zvidavy clovek:-).a muj dojem z pika?nevim,co je ficet,ficak neznam.nespavost?vydrzim nespat jeden den,cely den,jsem silene unavena,i kdyz jsi dam.(od mala spim denne min.10hod.),nechut k jidlu nemam,kolikrat se musim najizt,abych si mohla vubec zakourit pervitin.otazka je proc ho teda beru?!vyuzivam ho k tomu,ze na nem udelam vice veci,uklidim,vyridim vic zalezitosti,docela dost stravim casu i u pocitace,mam svou poradnu s laskou:-)..atd..uvedomuji si,ze jsem urcitou formou zavisla,ale na rozdil od vetsiny lidi,jsem vedela,co to vlastne zkousim.bojim se jedne veci,ze nedokazi,prestat sama!!ze budu muset do lecebny!zajima me Vas nazor na vec.dekuji za odpoved!
Pervitin je zlo, hnusná chemie, která slouží k obohacování kriminálních živlů. Vratte se raději k přírodě lysohlávky, konopí.
davam nosem a stači mi to..svoe obdobi jsem už měl a to jsem faral denodenně …ted už omezuju uvědomil jsem si pár věcí a to mě vedlo k tomu že toho “na čas” nechám..už jsem neměl 19 dní a i to se mi zdá už hodně a mam ze sebe dobry pocit že jsem to vydržel..jinak na jehlu nemam ani pomyšleni a ani trošku mě to neláká to vyzkoušet..když na to nemyslim a nepřemyšlim o tom tak newidim jediny duvod proč to zkusit
hale řeknu vám jen to,že v živottě jsem toho už měla hodně.Ale do píchání se opravdu nehrnu.Predevvším zůstávám u MArihuany,která mi i tak kur*í celej život!
Nestojí to za to to zkoušet…bohužel sem si to musela prožít na vlastní kuži…a rada od druhých mi byla vysměchem…Nebud te blbý lidi…
Ahoj ráda bych se taky podělila o svůj příběh a snad to některým z vás otevře oči.
začala jsem ve 14 letech.Jednou mi kámoš nabídl čáru a já si dala(piko).Bylo to fajn.Bylo mi báječně.Dala jsem tak jednou do půl roku.Pak jsem šla na střední a poznala nové lidi.Samozřejmě,že se tam taky našel někdo kdo “experimentoval” se smahem.Začali jsme si dávat jednou za 14 dní,když jsme šli někam na nějakou akci…Pak se to nějak zvrto a už to bylo každý víkend a pak bylo jedno jestli je pondělí,pátek nebo sobota.Chceš to pořád víc už tě nic jinýho nezajímá.Když ti někdo nesežene je to největší deb.. na světě.Začneš žít jenom pro tu drogu..Uplyne nějaký čas a zjistíš,že kolem tebe jsou samý smažky,rodinný vztahy jsou na bodu mrazu i hůř!Najednou tě vyloučí ze školy a co uděláš?Dáváš si pořád víc smahu,protože tě osvobozuje,je ti dobře a nikdo tě nezajímá.Děláš si co chceš a kdy chceš.Připadáš si jako nejlepší na světě.Už tě nebaví brát od malých ryb tak se nějak ani nevíš jak ocitneš u dealera co bere od vařiče a to už jsou jiný hromádky…Zvýšíš dávku,ale pořád to nestačí.Nejíš,nespíš,práci namáš,jseš úplně sám…Ale kde na to brát .Gram stojí tak 1500 až 2000 tis.A vlastně ani nevíš jestli je to gram a jestli je něčím řízlej nebo ne….Začneš krást,dělat intriky,lhát jen aby jsi měl na fet.Chceš pořád víc!Usoudíš,že by bylo lepší být úplně u zdroje. Náhodou u svýho dealere poznáš vařiče a seznámíš se a jdeš do pekla.Začneš s vařičem trávit svůj veškerej čas,takže celý dny a noci…Pak najednou zjištíš,že s ním vaříš drogy,vůbec tě nenapadne,že za to můžeš jít do báně.Vařiči to mají už vážně vychytaný,pěkný varny,digitální váha atd.Když zjistíš jak vypadá opravdovej váženej gram,jdeš do kolen,protože ty před tím tě pěkně natahovali…No nic,Začneš užívat každý den tak gram,dva jak chceš máš to pořád u sebe akdyž náhodou dojde tak si prostě uvaříš čerstvý.Musím teda napsat,že mám strach z jehel,ale prostě na to došlo,píchla mi kámoška poprvé za 500 a hukot…Pak jsem si párkrát šlehla sama,ale objevila jsem úplně jinej způsob…Začala jsem si dávat granáty(Dáš si gram pika do kapsle třeba od antibiotik a spolkneš)No počkáš tak minutku dvě a pak to přijde,všechno se ti rozpustí najednou a PECKA,jako když tě někdo praští ze zadu přes hlavu…Ruce máš sežraný od solný,vážíš tak 40 kg,tvoje pleť je šedivá,vypadáš o 10 let víc.Je z tebe troska!!!Zjistíš,že jsi úplně sám,sám s drogou.Měla jsem štěstí,ale ani nevím jak jsem si prostě uvědomila,že už nechci žít na ulici s feťákama co hrají falešnou hru.Bohužel až po 7 letech braní.Ale přece.Sebrala jsem odvahu a jela za bráchou,řekla jsem mu svůj problém,čekala jsem,že mě vyhodí odsoudí,zavrhne.ALE OPAK BYL PRAVDOU.Podal mi pomocnou ruku a já mu za to do smrti budu vděčná!!!Dal mi najíst,vyslechnul mě a druhý den po domluvě jsme jeli na detox do fakultky na psychiatrii.Druhý den si uvědomíš,co jsi udělal a chceš vzít roha.Ještě,že mě nenechal zmizet.Zavřou tě na psychatrii a tvoje diagnóza tě probere.Silná podvíživa,anorexie,silná intoxikace pervitinem,přišel jsi za minutu 12…Ještě pár měsíců braní a ufetoval by jsi se k smrti.Uvědomíš si cenu svýho života a máš najednou sílu bojovat…Chceš se vážně z toho dostat!!!Ale důležitá je podpora od blízkých.Druhý den za mnou přišla celá rodina i babičky.Brácha jim všechno řekl,jak já na něho byla nasra..Ale jejich reakce,mě šokovala…Řekli jen:”Spolu to zvládnem,neboj.”Neubránila jsem se slzám,stála jsem tam jako malá holka a po tom všem co jsem jim prováděla mi dali ještě šanci.Né,neodsoudily mě,ale chtěli mi pomoct.Za to je obdivuju.Po týdnu na detoxu,co se z tebe vyplaví všechny ta srač.. příjde to nejtěžší léčebna.říkáš si to zvládnu já na to mám,je to hračka..Nastoupila jse do léčebny a po 3 týdnech mě vyrazily,trapnej řád co tam musíš dodržovat,nedala jsem to…Volala jsem bráchovi,že mě vyloučily z léčby a jeho reakce?Položil mi telefon.Řekl si zase jenom sliby,lži…A já chtěla jsem si hned dát,byla jsem zase sama a chtěla jsem fet…Za půl hodiny přijel vynadal mi a odvezl mě k babičce,která mě držela pod zámkem,abych si něco nesehnala.Připadala jsem si jako pes a oto víc jsem si chtěla dát,nadávky,vztek,nenávist.Všechny jsem je proklínala,že nemají právo mě takhle držet.Uběhlo 14 dní a já trochu vychladla…Zavolala jsem do jiný léčebny,myslím,že bylo pondělí a hned ve středu,že můžu jít na příjem…Tak jsem teda jela…První chvíle byly fakt těžký,každý den uvažuješ,že vezmeš roha…Ale máš spoustu času na přemýšlení a po pár týdnech už zjistíš,že to má smysl…Začneš o tom mluvit s ostatníma feťákama co se z toho chtějí taky dostat.Některý příběhy jsou fakt děsívý.Jsou tam i takový co se léčí i po třetí…Nejvíc tě zarazí,že se tam léčí 12 letý děti,co už brali nějaký ten pátek…Uvědomíš si spoustu věcí,ale hlavně ti dojdou všechny tvoje chyby co jsi kdy udělal…4 měsíce utečou jako voda a ty jdeš po řádně ukončené léčbě domů…Nejtěžší období tě teprve,ale čeká…Vracíš se do prostředí,kde víš kde co sehnat…Feťáky co jsi s nimy bral potkáš stoprocentně,tak co s tím…Začala jsem chodit na doléčovák,připadalo mi to zbytečný,ale dost mi to pomohlo…Věřím si,jsem šťastná,mám zpátky rodinu,pár nových přátel,dokonce mám 5 měsíční dceru,i když ji vychovávám sama…DOKÁZALA JSEM TO! 2 ROKY JSEM ČISTÁ,KONEČNĚ JSEM SVOBODNÝ ČLOVĚK!!!Ale zdaleka nemám vyhráno,bojovat se závislotí budu celý život.Nesmím jí dovolit,aby si našla skulinku a zase mě porazila..lépe řečeno srazila znovu na dno.je to boj a vyhrávají jen ty nejsilnější a já si věřím,že jsem mezi nimy… Během těch dvou let jsem se dozvěděla,že se pár lidí co jsem znala ufetovalo,jiní spáchali sebevraždu,pár jich sedí,ostatní jsou stále závislí a závislí i zůstanou… A já? Užívám si života smoji malou princeznou,změnil se mi život,už mám pro koho žít…Už nejsem sama…
Zajímavý příběh. Dám ho na titulku aby nezapadl. Držím palce ať se udržíš
[...] příběh přibyl pod jedním ze článků, rozhodl jsem se ho přidat i formou článku aby jen tak nezapadl. Realisticky popsaný příběh, [...]
Jo,děkuju…Je to psaný ve zkatrce,jinak bych to psala snad tři dny..spousta zlích věcí tam není…ale kdo zná,tak ví jak to v tom světě chodí…Smutný na tom je,že málokdo si to uvědomí…
chci jen rict,ze ma kamoska jede v mariane a tripu a je z ni troska a to se malem stalo i me,takye to nedelejteeeee
jo a chci rict,ze drogy vas ovlivni na cely zivot,i kdyz jsem pouze hulila,dela mi problem si ted yapamatovat veci a nekdy mam schyzu,ye za mnou nekdo stoji,takze se do toho nepoustejte ani ti,co to chcete zkusit do toho nelezte, nenicte si zivot——-…,,
ale chtela jsem se zrptat, koho k tomu donutili napr kamosi????????????????????
Monika : obdivuju tě a doufam že už znova do toho nevlítneš!život pak stojí za how..,jediny kdy si život užíváš je těch par minut co si šleehneš..pak je vše zas w haji! opravdu tě obdivuju a je dobře že máš kolem sebe super rodinu co tě z toho vytahla!!! drž se
Malinko to tu vázne,ne? xD
HELE JAK TO TADY CTU TAK JE TO DOCELA HUSTY MUJ PRITEL SI TAKY OBCAS DA A RADA BYCH HO TO ODNAUCILA TO JE VEC KTEROU ODSUZUJI KDYZ SE CHCI POBAVIT TAK TO DOKAZU I BEZ PERNIKU
Pro Kača:
Rodina ti podá ruku,ale vstát musíš sama….jinak dík.:-D
proc tu pisete furt jenom o perniku??? hledam nejakou stranku kde by byly komentare o extazi… chtel bych ji zkusit ale pred tim sem se chtel podivat co na to lidi rikaji vis jak… jestly sou z toho treba casto blby stavy a jaky s tim maj vlastne skusenosti… jestly s tim mate nejaky skusenosti tak pls napiste nebo nejakuo stranku s komentarema
dik za pochopeni 
ježiš koule!upe nenávidim tutu sračku!fkt tyjo nezkoušej to hlavně sam…
zajímavý rozhovory, beru všechno koule, dekly, kokain, matro, kourim trávu posypanou heroinem(nestřílim si) asi tak devět let. Chodim do práce, mam přítelkyni a nikoho tim neobtěžuju nebo aspon si nikdo nestěžuje a když nemam granty tak si prostě nic nekoupim i když na tu trávu se dá sehnat denně. Nesmazim ve všední den to jako vůbec, občas si někdy pohulim i mimo výkend, ale podle mě to chce jenom silnou vůli. Tak ostatnim držim palce čaras.
Zajimavy poctenicko, ja jsem taky docela omezila, ted si davam uz jenom obcas
vikendove, pac mi ze zivota zmizely hlavni vlivy. Uz to nevidim denne u me doma,
mam pritele, kterej se mi v tom snazi pomahat, mam ze sebe radost. Z kazdodeniho
vysmahnuti, na jednou za tyden je docela pokrok, uz to nedelam proto, ze bych musela,
jak tomu bylo driv. Dva dny jsem nemela a trhala jsem si vlasy, byla jsem nerovzni,
nesostredena. Ted se na to spis tesim, protoze me to bavi… Neni to sice jeste takovy,
jaky bych si to predstavovala, ale jsem na sebe pysna.
Justyna:no to seš dobrá…hlavně se nedej!!
Ty životní příběhy a doznání jsou užasné, jako třeba já hulím asi tak 5x tydne baví mě to, nejsem zavislá akorat tak dost vymatlana a zaseká, škola nejde stíhat, takže kdykoliv mám problem na chvilku přestanu a pak si zase koupím hulko:) Všeckym radím at se vyserou na ty chemické sračky, nemám s tím zkušenost, ale všechno o tom vím, studuju chemii takže, na to fakt serte radeji si dejte hříbečky nebo hulinečko, a z chemie třeba trip nekdy na uvolnění:) Luxusní jsou taky přírodní, semínka hawaiské růže, ty obsahují LSA=LSD VŠEM ZÁVISLÁKUM PŘEJU AT JIM VYJDE PŘEKONAT KRIZI A PŘESTAT!!
Kouril jsem travu a je to v poho clovek si zazije ruzny veci a ma vzpominky a da se v pohode prestat. Do tvrdsiho bych nikdy nesel!!
jádělám práci do školy a jak to čtu, mám strašnej strach že jsem příliš zvědavá a budu to chtít zkust…je to šílený snad se to nikdy nestane!!!!!!! ty příběhy jsou hustý, držim palce ať se vám daří abstinovat=)
štěpííík
Beru taky už 5let 3roky sem snupal a druhy rok si šlehám je to na hovno nevim jak stohoo
Romanovi:to se mi nezdá že bereš všechno co jsi popsal,připadá mi že Tvůj příspěvek má jistý záměr a věř že jestli ti nezkušení nevěděli jestli do toho jít tak Tys je nakop.Podle mě je to nesmysl co říkáš.Ona je to taky otázka peněz to máš jistě velké finanční zázemí jak pracovní tak rodinné.Každej ať vyzkoušel cokoliv tak ví jak to začíná a jak to končí a každej si myslí že to má pod kontrolou ale opak je pravdou.
O tomhle by se dalo spekulovat…. Ja jsem na to dojela, mela jsem pritele, kterej se mi
s tim snazil pomahat (driv taky bral, pak se na to na dlouho vysral), kdyz jsme to dali
dohromady, tak si dal parkrat semnou, potom castejc a pak se na to taky vykaslal,
nejdriv mu to vadilo jenom trochu… Dostavala jsem ultimata, tak jsem to hodne omezila,
ale to uz jsem psala vice. No, situace takhle par dni vydrzela, ale pak prisla posledni
kapka a ja dostala kopacky. Protoze pry nemuze byt s nekym takovym, pac ho to tam
zase tahne. Tak po tryznivem presvedcovani, ze se toho teda nadobro zreknu, jsem
dnes rano musela odevzdat vsechny proprietky a uvidim, jak se to bude nadale vyvyjet.
Nevim jestli na to mam se na to uplne vykaslat. .. Po pravde receno, uz ted premyslim,
jak na vikend nekam zmizim, abych to nejak utajila…. Ale nechci lhat, a nechci kvuli fetu
prijit o nekoho koho miluju. Takze zjistuju, ze jsem si pekne na…. do bot a proklinam den,
kdy jsem si to dala…
Ahoj všem,a díky za vaše příběhy…dost mi pomáhají pochopit všechny ty sra… okolo.Justýno jak jsi na tom?Zažívám něco podobnýho,jen z druhý strany.Ještě nedávno jsem měla kluka,láska jako trám…a on mě vyměnil za piko…zamiloval se do něj fakt hodně,stačily mu k tomu 3 večery,3 čáry…ted si žijem každej v jiný realitě,já s ním do toho nechci jít,on nechce přestat…zkusila jsem si dát jednou,samozřejmě mě překecal,úplná paráda,hrozně se mi to líbilo…pak jsem 14 dní chodila a nemyslela na nic jinýho!Chtěla jsem znova!Naštěstí mi včas došlo,že tohle nechci,že mám ráda svou svobodu a svůj normální,i když kapku nudnej život…bohužel bez něho,protože s ním bych do toho vlaku do pekla nasedla určitě brzo taky a jak se znám,lístek bych si koupila rovnou na konečnou
Mějte se a držte se,držím vám všem pěsti…a sobě vlastně taky 
Rozarko, je mi lito, ze tohle zazivas, ja jsem nikdy nebyla tak mimo realitu, vlastne jsem
kdysi mela to samy, kdyz jsem byla s ex. Ten si dal a byl uplne jinde, mluvil o vesmiru o
bohu atd. vubec jsem mu nerozumnela. Nenechal me spat, uplne sjetej chtel sex, bylo
mi z neho zle… Ja to mam jiny, jsem docela normalni. Vlastne na piku se nejlip pozna,
jestli ty dva spolu muzou byt, nebo ne. Co se tyce meho soucasneho vztahu, je to taky
na … Sekam latinu, ale uz je asi pozde. Mam pocit, ze jsem na vsechno sama a potrebo-
vala bych nejakou oporu, myslela jsem, ze mi nejak pomuze, ale byl to omyl.. Tak jsem
skoro sama, porad myslim jenom na ty blby drogy.. a nevim co bude dal..
koukam tu a rikam si ze radci zustanu u chlastu
Chlast je taky sračka, vymývá mozky:D..raději nechte veškere chemie..a přímo nekde na netu se dají objednávat luxusní vecičky…ktere jsou přirodní, legální a stavy tak 6 hodinove, samozřejme bez závislosti.:), já už si něčím prošla, tak nikdo nezačínejte s chemií.. Takže všem držím pěsti, užasné příběhy..
No já ty zastánce přírody taky moc nechápu, když si někdo myslí že je to přírodní tak je to automaticky ok to je nesmysl. Mochumůrky jsou taky přírodní a žere je snad někdo?
Záleží jake mochomurky, musíš se trošku vyznat:)…proste chemii zase nevěřm já..vím o co jde:)
denodene kourim jonty a na akcich zeru tripy… ..a to co sem si tu precet mi ted otevrelo hlavu..uz nechci lsd.díky
LSD je v poho, kdyz si ho das s dobrejma lidma, na dobrym miste (set a seting), kdyz to
clovek prezene, nebo si zrovna s nekym nesedne, tak to muze byt pekny pekilko…
taky jsem jednu takouvou zkusenost mela, kdyz jsme si nejdriv naramne uzivali na louce, ¨
koukali na mesic a chteli litat vesmirem…. Potom jsme zalezli do klubu, ja snedla dalsi davku
a potkala kamose, co si zrovna dal za 500,– pripadala jsem si jak v nepratelsky linii, protoze
tam nikdo nebyl v takovym stavu jako ja a nikdo mi nerozumnel a on porad mluvil jenom o
tom fetu a o jeho problemech, kdyz jsem ho prosila, at toho necha a pomuze mi z tech sr…,
tak mlel porad a porad, tak jsem si malem vytrhala vlasy. Zbalila se a v noci se vydala na
5 km dlouhou cestu domu… Od ty doby jsem halucinogeny nemela, a docela se dojim. Na
druhou stranu, lepsi tohle jednou za pul roku, nez jehla v ruce jednou za tyden….
Justýna…jo tedkon v patek taky docela to bylo v poho …dokavad se na akci neukazalo asi 50 policajtu a celni sprava…nam zacli klepat na vokynko…a uz to zacalo byt dost nechutny…ale co:D…a jestli to papas jednou za pul roku tak to je v pohode narozdill dyz to jim skoro kazdy 3 .tejden…fuj ..nic sjedeme se v pekle:D
O ty tripy vubec nejde….
Justýno,úplně bych ti chtěla pomoct,aby si se na to necítila tak sama.Určitě máš ve svým okolí někoho,kdo tě podrží…Já měla ted o víkendu před sebou lajnu a chtěla jsem si dát a pak přišel borec co ho znám jen od vidění,odtáhl mě pryč a nakonec mi to rozmluvil…nevím,proč jsem si chtěla dát,prostě mi to vždycky nějak vleze do hlavy,že je to skvělý a že to chci zase zažít….kua to je ale svinstvo,fakt!!!Vrací se mi to ve vlnách a ted jsem ve fázy,kdy mám šílenou chut…
Ja uz nedokazu poznat, jaka je ta faze, prichazeji nejaky deprese. Doma ultimatum, tak
to tajim, jak se da (zatim to prochazi). Urcite by se nekdo nasel, kdo by pomohl, ale s cim?
Je to pouze moje volba a moje rozhodnuti… Nevim, proste mi zivot prijde tak nudnej, ze
me proste chytne rapl a je to… Jak jsem psala, neni to zdaleka takovej shit, jako predtim,
ale porad si nemuzu pomoct… Navic asi porad neco hledam a nemuzu to najit, tak, ze by
nahrazka?? Uz to, ale neni proto, ze bych musela, ale proste chci a pak zase lituju. Proste
uz nic nevim…
Tak to je mi líto .. já začala .. právě před měsícem
Domča:
Líto ti to bude až spadneš dolů a nebudeš moct ven…
Justýna:
Tak si život zařiď tak,aby nudnej nebyl.A to mi věř,jde to i bez drog.
A kdo tvrdí opak,prostě je smažkou a smažkou zůstane!!!!!
Mončo
strašně moc ti přeji aby si to vydržela a nepodlehla znovu,a je bezvadny že si vydržela přemohla tu touhua víš pro koho maš žít
Adéla:
Jojo děkuju.Snad se to podaří udržet už napořád.. =)
Děkuji za osvětlení. Jo, existuje jina zabava, zdravější a rozumnější. Myslim, že se mi, po
dlouhé době v hlavě rozsvítilo. Už je to nějakej pátek, co se držim, vlastně ani nemám,
nějakou potřebu.. Život se dá žít i jinak, tak začínám znovu, od začátku, nové poznání,
nový lidé, nové zájmy. Prostě znova.
DAY 9, jsem dobrá
Dobrý den chtěl bych aby me nekdo poradil a zároven říct něco Začínám sme normální rodinka co neznala drogy neznali sme trávu všechno bylo v pohodě byly sem tak nejak doma ven nás moc nepousteli muj bratr se zacal bavit s kamarady já byl ten menší tak me drželi doma co nejdýl ale sportoval sem nebyl čas na nic 5 let kickboxu a muj bratr začínaj hulit trávu to nikdo doma nevedel i když se choval divne dokázal to vždy zkryt ale já poznával vždy že je jinej jinak se chová bylo me to divný oba sme se porat hádali někdy i prali a von na školu kašlal já ve škole jedničkář a jemu vždy všechno jedno a já na něho jenom řval jak idiot nevedel sem, měl sem bejt na něho hodnej bavit se snim venku ale já sporotval nic jinýho neřešil pak jak mi vyprávěj začal smažit od 8 třídy a nikdo doma zase nic nevěděl protože říkal že chodí chlastat vždy to zahral dobre mě strašně štvalo že me delá ostudu pred ostatníma ale až tet si uvedomuju že sem ho mel držet bejt porat snim byl vždycky klidnej dokut já neco neřek už jenom že chrápal já to nemoh vydržet kolikrat sem se i poprali asi pred dvema lety zjistili rodiče že šnupe trápilo me to ale co sem stim moh delat mel sem svoje zájmy on neposlouchal každej den byly doma hádky nebyl den aby byla domácnost kvuli nemu v klidu pred pul rokem zjistili rodice že je v tom porat snažili se ho co nejvíc udržet doma i já jenomže on se vždycky nejak dostal ven a bral .Pak sme nasli s brachou notu a já ho někdy chránil pred nasima říkal že jenom hulí, stejne sme doma dostali nadávek a já si myslel že sem nic neudelal jenomže mi příde vsechno moje vina že sem to nerek doma a to sme si už rozumeli hodne proste muj bráška začal sem chodit snim ven našel novou partu ale on nikdy se nás nedržel porat se bavil s lidma kteří byly divný akorat se mnou chodil vecer domu já to vedel ale porat sem mu říkal bracha nech toho zkoušel tyden já ho hládal nebrat sliboval nepomohlo to pak sem řek sliby chyby snaž se já sem tvoje opora jenomže on už v tom byl dlouho a nechtel ani prestat lhal hodne pak sem získával informace co delá a říkal doma protože sem vedel že stim nesekne a nevidel sem jiný vychodisko sám to proste nezvladnu abych mu pomoh sem si řek v duši a pak nejací psychyatři poradili at ho necha tata jít at si uvedomí že nemá nikoho rodice ho vyhodili z domu tyden byl u kamarada pak sem pro nej přišel a zfetovanýho sem ho vzal domu on se tam zase vratil já přišel znova a vidim je tam a chtel sem pochopit proc to delá říkal sem si možná pochopim a dostanem se z toho a dal si taky poznal sem doma že lže a domluvil se sním že pude na lečení 2 mesíce je na léčení a já začal brát piko písu mu dopisy ale nic o me doma nic nevědi sice mu mohu psát a já nemám nikoho kdo by me to zakázal protože sem byl ale hodne zodpovednej clovek dával sem si jen v pátek poslední dva tydny jedu dene ale snažim se spát tak nic nezmeškám a přemejšlim vždycky nad tím vším proč to potkalo nás ale nikdy sem si neřek proč si to ty blbce zkousel doma nic netuší akorat vedel táta že sem si zahulil chci s tím zkoncit vždycky sem si říkal sem silne vule ale tak to neni sem slaboch co podlehne dobrý nálade každej den myslim na brachu co asi delá jak se má a já tu delám tu stejnou chybu co on prestanu protože sem si to řek jenomže kdy,říkám si to pořat přestanu jo přece v pohode ale dalsí den chci znova řešim všechno a chci prestat nejvíc se bojim že si poseru průmku ale zvládám vsechno líp a vim že je to spatný a abych pravdu řek nemohu si říct že stim seknu protože se bojim že stim neseknu a pak stratim v sebe duveru horší to bejt nemohlo ale mám plno kamaradu kteří me maj rádi tak si užívám Jara venku nosim brýle a vžydcky byla se mnou sranda a je dál toho se držim jenom jeste prestat dřív než to zjistí mi andělé rozhod sem se pro dobro a delám vse proto abych nikomu neublížil ale sám sobe nepomůžu a bojim se těšim se na bratra až za nim pojedeme až ho uvidim jak je v poho.nejradsi bych tam zůstal snim ale nesmim pokazit skolu ani autošolu radim lidem jak se chovat chodí jich za mnou spoustu zdá se me že sem konecne pochopil svet a moje druhé já mi říkal konecne si vešel do pekel. Neco pro vsechny pokut ste to enzkusili nikdy to nezkousejte sice si budete myslet že vsechno dáváta líp ale pravda je jiná stačí aby ste byly klidní lidi a zvládnete vsechno stačí si jen veřit nebudte jak já prosím o to i když vás neznám protože vim co to je a nepřeju to nikomu na svete bejt závislej na doze. ROZHOD SEM SE PRO DOBRO.
Ty příběhy narkomanů jsou v každém případě zajímavý, a jsem ráda, když se nad tím čas od času někdo zamyslí. Většina lidí narkomany odsuzuje, ale proč? Vždyť to jsou lidé, kteří chtěli zkusit něco nového, či měli nějáký problém, který chtěli řešit drogami. Děkuju za tyhle stránky, sou super !
Drogy nerozlišují tvrdou a mekkou smrt, drogy jsou drogy a smrt je smrt….
Jak tady čtu ty příběhy, nedá mi to také něco nenapsat. U mě to začalo ve 12 letech, kdy jsem poprvé zkusila trávu. Bylo to docela fajn, něco novýho a hlavně byla okolo parta starších lidí, který pro mě byli Bozi. Za nějaký čas jsem začala fungovat jako jejich kasička a hulení se kupovalo převážně z mejch peněz. Byla jsem dost zamindrákovaná aniž bych měla pádnej důvod. S kámoškou na základce jsme objevili kouzlo klepek. A jelo to- diazepami, analgetika a hlavně všechno dohromady a navrch zapít krabicovim vínem. Bývalá parta huličů mě za to odsoudila a já si připadala jako něco víc. Větší fetka. Ve 14 letech mi o dost starší kámoš naservíroval lajnu pika přímo před nos. Moc sem se nerozmíšlela a dala si jí. Bylo mi jen zle. Doteď nevim co to vlastně doopravdy bylo. Styděla jsem se, ale na druhou stranu jsem se cítila zase o level výš na drogový příčce. Během toho sem semozřejmě hodně chlastala a kouřila trávu. Všechno přišlo na střední. Opět jsem se dostala k perníku. Váhala jsem déle,ale nakonec si dala. Bylo to úžasný. Jindy jsem byla hned unavená a měla hlad a ani jedno sem těď necítila. Nepřekonatelnej pocit přátelství ke všem, pohody a nepotřeby všedních věcí. Za 14 dní jsem už měla jehlu v ruce a 4 měsíce jí skoro nevytáhla. Doted se divim ze sem se nenakazila. Pouzívali jsme 1 jehlu ve 4 lidech. Ičko na 1 použití sem měla na 10 krát. Vyspala sem se s fetákem za to,ze mi dal pred tim zadarmo za 500. Prodala jsem všechno, co sem mohla aby to nebylo divný a všechny peníze projebala v drogách a cigárech. Přišlo to jak bouřka z vedra, aniž bych se zastavila, koukla se na sebe, uvědomila si co dělám….a byla sem v bohnicích. Rodiče nechápali proč sem to dělala a jak se k tomu mohla dostat jejich dceruška. Asi na to nikdy neprisli. Z lecebny sem odesla po mesíci.bylo to jak vezeni, tak me vzala mama domu. Ubehl rok, kdy jsem vse kryla, odesla s pritelem do svyho bytu a tajne si davala 1 az 4krat za měsíc.Cely rok mi to jakz takz procházelo, i kdyz uz to zacli vsichni tusit. Pak jsem se rozjela zase. Pul roku kazdy den bez prestavky. Jen jednou 2 dny, kdy sem byla uplne vycerpana. A ted me z toho dostal kluk. Mam za sebou necele 2 mesice. Verim si, ale tusim, ze to neni uzavřeny příbeh. Nadelala sem spoustu škody, utrpeni a ran druhym co si to nezaslouzili. Neco se mnou pujde cely zivot jako zdravi v pr…. , soudni liceni, ksichty fetaku, ktery bezpecne poznam na ulicich. Ale uz vim o co jde. Staci vedet, ze panem sem ja a ne ta droga a uz se ja nesmim dotknout, cim vickrat se pokus prestat nezdari, tim vic se zavislost prohlubuje. To je muj prispevek. Vim o cem mluvim, tak jestli jste na zacatku, kaslete na to. Je to paráda, ale ty daně sou desetkrát horší.
Tak se drz, holka, ja uz to taky skoro nedelam, jo, dam si 1x - 2x mesicne, proste me
chytne rapl a jdu to udelat, ale uz jsem poucena a do tech sracek se mi znovu nechce.
Nedá mi to a když jsem přečetl všechny příběhy, které jste tu napsali, podělím se o svůj i já. Jsem z docela malého města, kde se všichni znají a když mi bylo cca 15, začalo se v bandě experimentovat s alkoholem, nějaké ty vínka a tak. Pak přišlo hulení, tripy …. Nic tvrdšího. Jednou po krystalu lsd jsem měl fakt šílené stavy, halucinace jak blázen, stál jsem na mostě, díval se dolů do řeky a něco mě táhlo dolů … začal jsem se nějak divně naklánět a v poslední chvíli mě stáhnul ten kámoš, se kterým jsem tu noc frčel. Od té doby nic, 5 let, jen pivka a tak. Ve 23 letech jsem odjel makat do Anglie, do Londýna. Hned první víkend, když jsem byl se spolubydlícíma v knajpě, jsem si zahulil s polákama. Sám jsem nechápal proč, 5 let jsem na to nesáhl. Ale bylo to v klidu. Sem tam - znal jsem tam jen pár lidí, kteří k tomu měli přístup. Ani jsem tam moc nepil … stačilo sednout na metro, pustit mp3 a kdekoli jsem vystoupil, bylo něco zajímavého. Do toho města jsem se zbláznil a místo kaleb jezdil poznávat Londýn – no kalby samozřejmě byly, ale jen tak zlehka Po roce stráveném v Londýně obohacený o spoustu zkušeností, přátel z Afriky a Indie, nějakých těch našetřených peněz a hlavně se solidní angličtinou jsem se rozhodl vrátit se domů. Sehnal jsem byt, auto, prostě pohoda. Říkal jsem si, že si konečně najdu nějakou dobrou práci (proto jsem vlastně jel do UK, bez angličtiny se tu tenkrát nedal sehnat job) a začnu pořádně žít. Ale hned první víkend po návratu domů jsem na fesťáku zkusil perník. Měl ho kámoš, se kterým jsem se bavil už základky, jen jsme se strašně dlouho neviděli. Řekl jsem si proč ne. Však se nic neděje – dám si jen jednou na týhle akci. První den jsme teda dali lajny a druhý jsme to hulili. Do toho kupa chlastu, hulení s fanouškama St.Pauli z Hamburku (to byly ale trumpety), ten perník, jako kdyby nebyl, nevnímal jsem nějaký vyjímečný stav. Říkal jsem si, že mi to nic nedělá a už jsem to nechtěl. Až jednoho pátečního večera v únoru 2009, kdy nebylo co dělat, tehdejší přítelkyně byla pryč, se mi ozval ten kámoš ze základky, se kterám jsem si dal prvně. Prý jestli se nechci stavit, na pokec, něco popít a tak. Jel jsem. Byl jsem rád, že ho zase po dlouhé době vidím, od toho festu jsme na sebe nenarazili. Jenže jaké překvapení mě čekalo u něj doma. Zrovna si tam kutil čáru a nabídl i mě. Chvíli jsem přemýšlel a řekl si, že mi to nic moc nedělalo a všichni o tom mluví, jak je to super, zkusím to teda po druhé. Stav byl úžasný. Od té doby frčím každý víkend. Vždy jen pátek a sobotu. V práci ani doma nikdo netuší, že mám s něčím takovým cokoliv společného. Přestal jsem úplně pít, i hulit. Baví mě jen piko. Zvykl jsem si, že na všechny akce o víkendu si něco dám. Nedokážu se už bez toho bavit. Zkusil jsem akci bez pika a připadal jsem si úplně divně, spíš blbě a nezajímavě. Hlavně jsem to už nebyl já, ten, který baví společnost, věčně vysmátý. Místo toho jsem tam seděl jak bábovka a myslel jen na jedno. Sehnal jsem. A zase bylo dobře. Kolikrát je pátek, třeba 10:00 a já si říkám, že si dneska nedám, že ani nemám chuť. Ale jakmile se přiblíží odpoledne a večer je skoro vždycky nějaká akce, ozve se moje druhé, horší já a už to jede. Vím, že lidi mají větší problémy, berou každý den, nemůžou bez toho být ani chvíli. Jen jsem se chtěl podělit o svůj příběh Snažím se brát vitamíny, jíst a hodně pít, aby moje tělo tolik netrpělo. I když nevím, do jaké míry to má vliv. Říkám si, že ve 25-ti letech už bych moh mít rozum a vykašlat se na to všechno. Vím, jak piko působí na organismus, přečetl jsem toho spoustu o dopadech na zdraví a psychiku. Ale stejně je tu pořád něco, co mě nutí si dát znovu a znovu. Miluju ten stav a to je to nejhorší . A sorry za místo, nějak jsem se rozkecal
Když už se tu všichni vyzpovídávate, taky vám můžu napsat ten můj příběh. Začalo to tím, že jsem to chtěl zkusit, a od té doby jsem bral pravidelně každý víkend cca půl g za vikend. V práci jsem fungoval normálně, přišlo mi že to mám pod kontrolou, dokázal jsem se zbavit i závislosti na ganji, tak proč ne na piku. Po roku užívání jsem přešel na nitrožilní aplikaci, kterou jsem odsuzoval…ten pocit při nášlehu byl nepopsatelný, nádherný. Po čase jsem zvyšoval dávky, prožil si toxickou psychozu. Po teto zkušenosti jsem to omezil a to 1-2x za měsíc. Jedu si dál svůj boj, své stíhy, schýzy, paranoie. Ztratil jsem kamarády, holku, motivaci k životu… v práci jsem unavený, duchem nepřitomný, nervozní, naštvaný. Ti co to nezkoušeli, radím vám ani to nezkoušejte, bude se vám to líbit, bude to chtít znovu a znovu. Po čase se tyto stavy vytratí a bude vás to ničit, jak psychicky tak fyzicky.
Příjde mi to jako strasnej stereotip, clovek se proste drzi, nema snad ani pomyslni a
najednou se objeví příležitost a hned se bezi do lekarny…. Je to porad dokola, kolecka
nastupu a hnusnejch dojezdu, kdy si clovek rekne, uz nikdy a modli se, aby mu bylo zase
dobre, a pak jde po tydnu ven, potka kamose - das si?? Jasan a jede to od znova. Rano
brecim, penize nejsou v brise kruci, klepacky, nervy a pak si clovek muze jenom rict,
hlavne, zesis dobre dal…. po procitnuti je to zase to samy, tyden, 14 dni, pak se opet
jde… Skonci to nekdy?
Ahoj, zdravím vás všechny. Je mi 18 let a donedávna jsem zastávala názor, že bych piko NIKDY v životě nevyzkoušela (o heroinu už není ani řeč), což jsem, bohužel před pár týdny porušila. Už asi od čtrnácti hulím, asi rok a půl to bylo fakt intenzivní, zhruba tak ta jednička nejlepšího skanku denně přes bong, ale po tom, co jsem na sobě začala cítit, že mě to ážně vymílá, jsem to razantně omezila. Sice si vždycky dám, když mi někdo nabídne, ale kupuju už si málokdy (třeba jednou za měsíc), totálně mě to totiž na dva dny rozbije a nejsem schopná ničeho.
Piko jsem nechtěla vyzkoušet, ne proto, že bych se bála o svůju organismus, ale proto, že se znám a vím, jak jsem chytlavá a že bych se z toho hned tak nevykroutila.
Nicméně mi nedávno udělala čáru přes rozpočet kamarádka, která mi na naší společné dovolené odhalila svoje ,,tajemství”. No, jak to skončilo, snad ani nemusím popisovat. Sehnala (si) za 1500,- a já si řekla: Tak sakra proč to vlastně nezkusit. Pak následovaly všechny věci, o kterých jsem se výše dočetla a tři totálně vysmažený dny. Od té doby uběhly cca 3 týdny a od té doby jsem to s ní měla ještě dvakrát.
Teď sedím u počítače, vzhůru něco přes padesát hodin, spánek ne a ne se dostavit a fakt se netěším na zítřejší den. Na tu blbou náladu, kterou budu celému okolí znepříjemňovat den.
Pořád si říkám, že jsem na začátku a měla bych s tím seknout, dokud je čas, abych tady o pár let později taky nepsala ,,svůj příběh”.
Ale nevím, jestli to zvládnu. Já to ,,ne” prostě říct neumím. Navíc je pro mě atraktivní rychlý úbytek na váze a to je pro mě, jako pro holku s menší nadváhou jako dar z nebes. Měsíc a půl a mám v kombinaci s práškama na hubnutí 10 KILO DOLE. A ta věta: ,,Jé, ty jsi ale pěkně zhubla…” vážně zahřeje. I když se stydím, že lžu o tom, že cvičím a nejím sladký a přitom je za tím něco docela jinýho.
Vím, že zdraví je samozřejmě přednější, ale v této chvíli mě pochopí jen ti, kteří jsou s něčím nespokojení. Ta vidina toho, že můžu mít místo 80ti kilo třeba krásných 60 (jsem celkem hodně vysoká) je prostě z mého pohledu fantastická.
Ale po dnešku, co už jsem přes dva dny nejedla, ztěží jsem do sebe narvala jogurt a z bolesti z rozežranýho jazyka, spánků a křečí v žalůdku mi až hrkaly slzy) si říkám, jestli to za to vůbec stojí. Ale na druhou stranu, přes tyhle všechny nepříjemný věci se mi to vlastně líbí. A to v tom, že vydím, jak ty špeky ubívaj a jak se ze mě stává hezká holka.
Tak jestli jste si to přečetli až sem, zkuste mi na to sem do komentářů napsat váš názor. A předem říkám, že já prostě cvičením nezhubnu, protože nevidím okamžitě nějakej výsledek a nemám v tomhle naprosto žádnou vůli. Ale zase celkem úspěšně studuji střední školu s ambicemi na vejšku a na to fakt vymletá bejt nemůžu.
Napište mi, prosím, co si o tom myslíte, pokud mi aspoň trochu rozumíte nebo máte také nějaký podobný splín, budu vám vděčná.
Tak se tady mějte hezky a ať se vám povede všechno, čeho chcete dosáhnout.
Meredita
Justýna:
Tu otázku si musíš položit hlavně sama sobě…Ale jde to!!!Jen musíš chtít…
Jenže jak to tady čtu,tak ty nechceš a očividně ani chtít nebudeš…sama víš jakej budeš mít osud…Ják se říká:”jaký si to uděláš,takový to máš..!!”
Nejde o to co člověk chce, nebo nechce, jde o to, jaká je situace, umím říct, ne, o čemž
svědčí i to, jak jsem na tom byla před novým rokem a jak jsem na tom teď, je tu už pod-
statně jiný, ale pořád se nemůžu ubránit takové té příležitostné akci… Navíc, jak na to tělo
už není tolik navyklí, bývaj ty rána o to horší… Kdybych nechtěla, byla bych dneska
nejspíš někde na ulici, vážila 50 kilo a na tohle ani nereagovala, uznávám, že ta vůle chybí,
ale není to tak že nechci a chtít nebudu
Ahooj, hele já vim že se to asi lehce říká vám zkušenějším ale my méně zkušený (tráva,tripy) o tom často přemýšlíme,teda alespon já..Vim že si stejně ten perník pak koks a nakone c herák dám,čtení článků mě v tom asi nezastaví,prostě mě to láká,nechci dopadnout jako hnusná vyhublá smažka ale jako luxusní kunda co si na tom občas ujede,chápete? Jde to taky? Zajímá mě ted Váš názor na můj článek…
Jo, asi to takhle chvíli půjde, s háčkem teda, nevim, to jsem nikdy neměla, ale co jsem
slyšela, tak to nikdy!!! Otázkou zústává, co se stane pak, když zjistíš, jak je to dobrý, v
začátku máš všechno pod kontrolou, řekneš si, jen tak občas, víkendově, pak profrčíš
celej víkend, je pondělí a ty jsi celá vycuclá, vykroucená, musíš fungovat, tak co uděláš, dáš si i v pondělí, v úterý je to samý - řekneš si dost, jdu spát, jsi ráda, že jsi v poho, ale příjde
pátek, kámoši - pojď, dáme a je to zase a znova… Je otázkou co je pro tebe prioritní, bejt
“luxusní” - luxusně vyfetovanou kundou, který ten “luxus” stejně nevydrží, a za pár měsíců
bude v říti, nebo se vykašlat na zkoušení sraček? Brát to zpětně, nikdy bych to neudělala,
ale za tu zkušenost jsem vděčná, ačkoliv to hodně bolelo a jak si můžeš přečíst, ve všech,
zde uvedenejch článcích, všichni začínali luxusně, víkendově… Možností je nepřeberné
množství, záleží jakou cestou se vydáš a to už je jenom na tobě a ani tyhle chytrý keci Ti
to rozhodování neulehčej - tak přeju hodně zdaru…
Podle toho jak tu čtu všechny příběhy a vaše příspěvky si myslím že jsme všichni zkončili špatně….. mám i svůj příběh ale dá se říct že když si to vezmete tak je to všechno jedno a to samí.Byla jsem taky na jehlách a zkoušela jsem i háčko. ale jeden dotyčný člověk mě z toho všeho naráz vytáhnul sice odporným způsobem ale jsem už docela dlouho čistá. jen je na tom smutný to že ten dotyční smažil a smaží do tet. Teda můžu říct že na těch krásných pocitech je jehorší odvykačka… je to peklo. taky jsem byla v prostředí kde jsem to měla dá se říct “pod frnákem” na kazdym rohu…. ale zvládla jsem to.. ale upřímě se můžu přiznat že podlehnout můžu do tet… je to už pul roku a vždycky když o tom slyším nebo vidím tak umírám touhou si šlehnout zas… nebo alespon lajnu… ale tet když se dám do řeči s někým koho jsem znala dřív kdo smažil a smaží do tet tak je vždy na dojezdu… a není s tím člověkem ani řeč.. nedá se tomu snad ani říkat člověk.. je to jen prázdná schránka která má už jen za životní potřeby mít stálí přjem tech sraček…. nejhorší na tom je když si uvědomim že jsem na tom byla dřív podobně… byli to nejkrásnější zážitky v mím životě..ale tyhle krásný věci mají i svý následky… i mě to poznamenalo… dřív než jsem po prvé okusila ten shit tak jsem byla veselá plná života ,mládí mi přetékalo ve formě spousty energie a uměla jsem se radovat z věcí na které tet nemám ani pomyšlení… hodně to člověka dokáže změnit… nemůžu říct že ten kdo zkouší např perviin je na tom už takhle špatně… protože mám spoustu zámích kteří jen šnupou (pervitin)..možná jednou si jen šlehli ale jinak šnupou třeba jen jednou.. možná dvakrát týdně a jsou to celkem v pohodě lidi….. je to prostě jen na tom člověku jak si na tom vytvoří závislost…… Tak to by bylo asi všechno moudro
Jináč se mějtě,smějte….. Kdyžtak kontakt na mě …//E-mail /Ai-Enma016@seznam.cz//
Vsechny tyhle zivotni pribehy jsou tak stejny. Ze by to bylo tim, ze je pise stejny scenarista - metanfetamin (pervitin). Muj pribeh by znel nejak podobne, jako tech, co si od tehle drogy vzali vsechno, tedy same dno. Zaclo to stejne, jako u vetsiny. Proste kamosi, akce a STAV. Ten byl pricinou toho, proc do toho jit a take proc v tom setrvat. Najednou, jsem se octla v byte varice (Michal,ten se stal moji zivotni laskou), presvedcena o tom, ze to zvladam, ze to nepotrebuji, ze s tim kdykoliv seknu, ze jsem v pohode. Po tydenni jizde (7 dnech nespani) jsem se s pritelem sli najist, kdyz se vracime domu, dostihla nas ŕealita a totalni uvedomeni: Jdu po schodech, Misa za mnou, bavim se s nim a vidim jeho totalni okamzity dojezd. Tvar se mu propadla a zestarla o 10 let tak rychle, jako tomu nikdy predtim nebylo. Podivam se pred sebe smerem k nasemu bytu,ouuuu, vykopnute dvere a v nich stoji muz a v ruce drzi fotak. V hlave se mi honi, co ted? Utek? K cemu? Jdu tedy dal, Michal vedle mne, chyti me za ruku a rekne: “to bude ok, neboj!” Pak 8-hodinovy vyslech. Znovu podotykam, ze jsme byli po tydenni jizde, v hlave bomby, ale ja vedela, ze nikoho nesmim potopit. Na to jedine jsem hrda. Bylo to k nicemu, upalili se sami. Me pustili domu, jako svedka, jeho si odvezli jako obvineneho. Po nekonecnych 5 mesicich ho pousteji na slib, soudy stale odrocene. Uz je to vice, nez rok, co se to stalo. Ja si dodelala maturitu, mam praci a porad jsme spolu. Porad neni odsouzen, porad se odrocuji soudy a my cekame, jak to jeste dopadne. Kdyz nas vztah byl prevazne korespondencni, byli jsme presvedceni, ze az ho pusti, tak uz nikdy nebudem brat. Ale ja se venku obcas sjizdela a tak nejak jsem verila, ze az ho pusti, tak s tim skoncim uplne. V dubnu09 mi ho pustili, totalni to bylo, dokud jsme nejeli na konci mesice na party. Ja se sjela, jako krysa a on na to tez.(Nestrilime). No a bylo to tu zase. Musime ted bydlet od sebe, bo jsme kazdej od jinud a je to slozity. Farame o vikendech na akcich. Minulý vikend jsme se zase sjeli. V sobotu rano na dojebu Michal zacina mluvit totalne otevrene, ze v tom zase lita az po usi, ze si dava skoro kazdej den a ne jen o vikendu, jak mi tvrdil. Chce se na to vysrat, ale nezvlada to. Kdyz odjedu, tak se necha zase stahnout. Ma kontakty, ze nepotrebuje ani ka a ma hromady. Citim bezmoc, rozplakali jsme se a oba se koukneme na dve cary na zrcadle, co nam zbyly. Otevrela jsem okno a zfoukla je ( tak pul gramu fuuuu je pryc). Michal mi dekuje a obejme me. Dnes je utery, jsem zase pryc od nej a premyslim, jak tohle zvladnout, at nespadneme zase uplne na dno. Volame si a rika mi, uz je to treti den, co jsem si nedal, je rad, moc rad, za blbe tri dny. Stoji to ted na me, moje laska je zase totalne v hajzlu, ale ja ho v tom nenecham. Ultimata jsou k nicemu, to ani nezkousim, ale jak tedy? Poradi mi nekdo? Sama jsem zasranej fetak, ale na me mi nesejde, vidim jeho, jak je v hajzlu, ze to zase ovlada jeho, misto aby on ovladal to a nenavidim se za to, ze jsem tehdy, kdyz ho pustili nevydrzela a sjela se. Ale to uz nezmenim. Je to prokleti, ze ktereho uz vas nikdy nikdo nevysvobodi. Ti, co berete proto, abyste byli hubeni a krasni otevrete oci, jak asi budete vypadat za rok? Krasne rozhodne ne a vase psychika na tom bude jeste hur, nez komplex z tloustky. A vy, co jste zvedavi, tak si zvazte, jestli chcete vazne spadnout na same dno, protoze tohle vam vase zvedavost prinese.
Je 19.01.2010, jaky pak bude asi tento rok? Udelejme vse pro to, aby byl co nejcistejsi! Moje predsevzeti………..
ja si dám jednou za měsic a to mi stačí je to tak lepší………….srat na to
Češi vy ste blááázni
….aj ja chcem tolko nie pernikou ale tolko marihuany !!!….takyy riadny OLOMOUC SKANK
Meredito: naprosto tě chápu! i já mám problémy s váhou a cvičení plus diety na mě nejsou.. neříkám, že jsem obézní, ale hubená taky ne… beru adipex..nemám ho na předpis a pro mě není jednoduchý si ho sehnat.. ale celkem pomáhá…. tak si zkus sehnat ten a na piko se vyprdni… fakt…. má nejlepší přítelkyně do něho spadla… a nemusím psát víc… je to téměř u všech stejný ten průběh…. ale zpátky k té váze.. během braní toho léky mi kolikrát bylo tak zle, že i já fanatik do hubnutí jsem si řekla, že na to seru, radši mít nějakej ten špek na břiše než zažívat tohle!!!! Tak se vzpamatuj!!! Lepší být chytrá, mít dobrou práci, krásnej život než být hubená, ale nemít nic z toho..
Hezkej pribech ale skoda ze vimyslenej.
Pro Martina: No tak co tady čtu…tak já si to 1 rok užívala jako luxusní kunda,co si na tom občas ujede….,ale pak holka to šlo všecko z kopceeee a můj příběh je Happy End…tak si to přečti ať máš představu co to s tebou pomalu udělááá… No nevím teda ,jestli by jsi měla stejný konec jako já..
Tak zdar a radši se na to vyser!!!
Vložit komentář