Drogy

Životní setkání s vařičem

In loveUž jsou to dva roky na zpátek, kdy jsem slavila narozeniny společně s kamarádkou a dvouma kamarádama, vysmažili jsme se, koupili šampáňo a chtěli jsme slavit. Ještě jsme ani šampus neotevřeli a mému dlouholetému kamarádovi Jirkovi zvoní telefon, z jeho rozhovoru jsem pochopila,že musíme okamžitě jet za ním, za panem vařičem, potřeboval něco přivést a pomoc při varu.Pohádal se starou a měl v tu dobu nohu v sádře. Role pomocníka, podej, přines byla hozena na mě, jelikož kamarád se věnoval kamarádce a druhý kamarád odjel domů. Celou noc jsem posluhovala a povídali jsme si. Moc dobře se mi s ním povídalo. Pokecali jsme snad o všem, měli jsme podobné názory a pohled na svět. Byli to fajn narozeniny.

Do týdne jsem se u něho na bytě opět ocitla, už jsem nemusel ačekat v autě, jako kdysi. Pořádal takovou smažka party, k ránu už všchni odpadli, kecali jsme opět spolu. Stěžoval si, že se tý svý starý nemůže zbavit, že je neštastný. Vídali jsme se častěji a častěji, začal jezdit vařit k nám na chatu, kde jsme zůstávali přes noc, já, on, kamarád Jirka s kamarádkou.Tam poprvé jsem si všimla Policie zátahjeho pohledů, úsměvů.Měla jsem pocit, že začíná se mnou flirtovat. Nevědela jsem co se děje, měl svou přítelkynii a my jsme byli přátelé.Byla jsem z toho celá divoká. Asi měsíc trvalo než se skutečně rozešel se svou starou. Hned při první příležitosti mi dal jasně najevo, že mu nejsem lhostejná. Já už v tu dobu věděla, že jsem zamilovaná až po uši.Opatrně jsme spolu začínali vztah, bouhžel po dvou měsících jsme šli od sebe, změnil své chování, už to nebyl ten fajn člověk, choval se někdy až hnusně, náladově, bral v tu dobu moc, přišel o podnájem a měl trochu sračky. Na štědrý večer jsem odešla, rozešli jsme se, už v tu dobu jsem tušila, že jsem těhotná, šla jsem na potrat. Uteklo půl roku, já jsem se s mamkou přestěhovala z bytu na barák, kde jsme každá ve svým bytě, a za nedlouho jsem se sním znovu setkala, přivezl ho kamarád Jirka. Prijeli na kávu a už zůstal na furt, nějak jsme si to výříkali, já ho milovala celou dobu, a kamarád Jirka to věděl,proto ho přivezl. Začali jsme spolu žít, bylo nám celkem fajn, občas sem tam nějáká hádka, když jsme byli hodně mocní.Ale to už u fetáků bývá, dařilo se nám, perník vařil nejlepší jakej kdy udělal, přibývalo tím pádem lidí, kteří kupovali. Ve finále se dělalo půl kila týdne.Byl to šílený stereotyp, koupit bedny, toulen, chemky, svařit, prodat, posledení gram a jelo se zase na novo, zřeba třikrát do týdne. V tu dobu jsme zase otěhotněla, tentokrát jsem se rozhodla, že si to nechám, at souhasí nebo ne.Taky sem mu to řekla, máš devět měsíců na to, aby jsi se rozhodl, zda se k tomu postavíš jako táta nebo raděj půjdeš po svém. Ale taky se v tu dobu na nás zaměřili fízlové., dalo se to čekat, skoro většina dealerů z celého kraje jezdila k nám pro zboží. Věděli jsme že spadne jednou klec. Díky tomu že mu to jednou chytlo, spálil si ruce, tak se trochu uklidnil, nemohl dělat se spálenýma rukama, a tak jsme spolu jeli na dovču do chatky, bylo babí léto, nádherný a on miloval přírodu a chodili jsme na houby, bylo nám fajn. Já přestala smažit, on téměř taky, snažil se brát co nejmín , aby mi nedělal chutě. Ruce se zahojili, začal dělat, a zase točit.Prosila jsem ho, že mám blbé tušení, at na to ted sere.On, že ano, že dnes udělá poslední var, a pak by se na to vysral na nějákou chvíli, za chvilku měli být vánoce, tak jsme si říkali, že budeme je mít v klidu, bez všech smažek, který doma dennodenně otravovali.Jenže…….poslední var byl skutečně poslední, v pět ráno, po reakci na dveře od terasy rána jak z děla a řvaní: „policééé, všichni k zemi“ Chytli nás přímo u varu, zásahovka ho odvezla ještě s jedním kamarádem, co tam byl, já musela zůstat na domovní prohlídku.
Obou nám sdělili obvinění za výrobu a distrbuci, jeho poslali na vazbu, mě kvůli mému těhotenství ponechali na svobodě. Porodila jsem zdravou krásnou holčičku, odsoudili nás, jemu čtyři na tvrdo a mě podmínku dva roky na čtyři. U soudu vyšlo najevo, že on vařil ii prodával, já o tom věděla a poskytla mu místo, jezdila jsem kupovat bedny, no prostě spolupachatelsví tam bylo. Našemu zlatíčku bude půl roku, táta se vrátí, když ho půstí na půlku za dvacet měsíců.Jak to pak bude, netuším, vím jen že to setkání s vařičem před dvouma rokama je pro mě osudové.Díky fetům jsem ho poznala, to je jediné dobré co mi dali, jeho a tu malou. Co dodat, snad jen že i mezi smažkami existuje láska,kde jeden pro druhého znamená víc než smažení.

Autor: Jitulinka

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *