Happy end?!

Zajímavý příběh přibyl pod jedním ze článků, rozhodl jsem se ho přidat i formou článku aby jen tak nezapadl. Realisticky popsaný příběh, který jak to tak vypadá došel ke šťastnému konci i když mu pravděpodobně předcházela spousta neštěstí a utrpení. Někde jsem slyšel větu, že neexistuje výlečený feťák, jen trvale abstinující, je to hezky řečeno a ze svého okolí musím říci, že těch „trvale abstinujících“ je vždy nejméně, protože na to nemají sílu ani odhodlání. Snad je tenhle příběh koncem starého života a začátkem nového. Hodně štěstí.

Ahoj ráda bych se taky podělila o svůj příběh a snad to některým z vás otevře oči.
začala jsem ve 14 letech.Jednou mi kámoš nabídl čáru a já si dala(piko).Bylo to fajn.Bylo mi báječně.Dala jsem tak jednou do půl roku.Pak jsem šla na střední a poznala nové lidi.Samozřejmě,že se tam taky našel někdo kdo „experimentoval“ se smahem.Začali jsme si dávat jednou za 14 dní,když jsme šli někam na nějakou akci…Pak se to nějak zvrto a už to bylo každý víkend a pak bylo jedno jestli je pondělí,pátek nebo sobota.Chceš to pořád víc už tě nic jinýho nezajímá.Když ti někdo nesežene je to největší deb.. na světě.Začneš žít jenom pro tu drogu..

Uplyne nějaký čas a zjistíš,že kolem tebe jsou samý smažky,rodinný vztahy jsou na bodu mrazu i hůř!Najednou tě vyloučí ze školy a co uděláš?Dáváš si pořád víc smahu,protože tě osvobozuje,je ti dobře a nikdo tě nezajímá.Děláš si co chceš a kdy chceš.Připadáš si jako nejlepší na světě.Už tě nebaví brát od malých ryb tak se nějak ani nevíš jak ocitneš u dealera co bere od vařiče a to už jsou jiný hromádky…Zvýšíš dávku,ale pořád to nestačí.Nejíš,nespíš,práci namáš,jseš úplně sám…Ale kde na to brát .Gram stojí tak 1500 až 2000 tis.A vlastně ani nevíš jestli je to gram a jestli je něčím řízlej nebo ne….Začneš krást,dělat intriky,lhát jen aby jsi měl na fet.Chceš pořád víc!Usoudíš,že by bylo lepší být úplně u zdroje. Náhodou u svýho dealere poznáš vařiče a seznámíš se a jdeš do pekla.Začneš s vařičem trávit svůj veškerej čas,takže celý dny a noci…Pak najednou zjištíš,že s ním vaříš drogy,vůbec tě nenapadne,že za to můžeš jít do báně.Vařiči to mají už vážně vychytaný,pěkný varny,digitální váha atd.Když zjistíš jak vypadá opravdovej váženej gram,jdeš do kolen,protože ty před tím tě pěkně natahovali…No nic,Začneš užívat každý den tak gram,dva jak chceš máš to pořád u sebe akdyž náhodou dojde tak si prostě uvaříš čerstvý.Musím teda napsat,že mám strach z jehel,ale prostě na to došlo,píchla mi kámoška poprvé za 500 a hukot…Pak jsem si párkrát šlehla sama,ale objevila jsem úplně jinej způsob…Začala jsem si dávat granáty(Dáš si gram pika do kapsle třeba od antibiotik a spolkneš)No počkáš tak minutku dvě a pak to přijde,všechno se ti rozpustí najednou a PECKA,jako když tě někdo praští ze zadu přes hlavu…Ruce máš sežraný od solný,vážíš tak 40 kg,tvoje pleť je šedivá,vypadáš o 10 let víc.Je z tebe troska!!!Zjistíš,že jsi úplně sám,sám s drogou.Měla jsem štěstí,ale ani nevím jak jsem si prostě uvědomila,že už nechci žít na ulici s feťákama co hrají falešnou hru.Bohužel až po 7 letech braní.Ale přece.Sebrala jsem odvahu a jela za bráchou,řekla jsem mu svůj problém,čekala jsem,že mě vyhodí odsoudí,zavrhne.ALE OPAK BYL PRAVDOU.Podal mi pomocnou ruku a já mu za to do smrti budu vděčná!!!Dal mi najíst,vyslechnul mě a druhý den po domluvě jsme jeli na detox do fakultky na psychiatrii.Druhý den si uvědomíš,co jsi udělal a chceš vzít roha.Ještě,že mě nenechal zmizet.Zavřou tě na psychatrii a tvoje diagnóza tě probere.Silná podvíživa,anorexie,silná intoxikace pervitinem,přišel jsi za minutu 12…Ještě pár měsíců braní a ufetoval by jsi se k smrti.Uvědomíš si cenu svýho života a máš najednou sílu bojovat…Chceš se vážně z toho dostat!!!Ale důležitá je podpora od blízkých.Druhý den za mnou přišla celá rodina i babičky.Brácha jim všechno řekl,jak já na něho byla nasra..Ale jejich reakce,mě šokovala…Řekli jen:“Spolu to zvládnem,neboj.“Neubránila jsem se slzám,stála jsem tam jako malá holka a po tom všem co jsem jim prováděla mi dali ještě šanci.Né,neodsoudily mě,ale chtěli mi pomoct.Za to je obdivuju.Po týdnu na detoxu,co se z tebe vyplaví všechny ta srač.. příjde to nejtěžší léčebna.říkáš si to zvládnu já na to mám,je to hračka..Nastoupila jse do léčebny a po 3 týdnech mě vyrazily,trapnej řád co tam musíš dodržovat,nedala jsem to…Volala jsem bráchovi,že mě vyloučily z léčby a jeho reakce?Položil mi telefon.Řekl si zase jenom sliby,lži…A já chtěla jsem si hned dát,byla jsem zase sama a chtěla jsem fet…Za půl hodiny přijel vynadal mi a odvezl mě k babičce,která mě držela pod zámkem,abych si něco nesehnala.Připadala jsem si jako pes a oto víc jsem si chtěla dát,nadávky,vztek,nenávist.Všechny jsem je proklínala,že nemají právo mě takhle držet.Uběhlo 14 dní a já trochu vychladla…Zavolala jsem do jiný léčebny,myslím,že bylo pondělí a hned ve středu,že můžu jít na příjem…Tak jsem teda jela…První chvíle byly fakt těžký,každý den uvažuješ,že vezmeš roha…Ale máš spoustu času na přemýšlení a po pár týdnech už zjistíš,že to má smysl…Začneš o tom mluvit s ostatníma feťákama co se z toho chtějí taky dostat.Některý příběhy jsou fakt děsívý.Jsou tam i takový co se léčí i po třetí…Nejvíc tě zarazí,že se tam léčí 12 letý děti,co už brali nějaký ten pátek…Uvědomíš si spoustu věcí,ale hlavně ti dojdou všechny tvoje chyby co jsi kdy udělal…4 měsíce utečou jako voda a ty jdeš po řádně ukončené léčbě domů…Nejtěžší období tě teprve,ale čeká…Vracíš se do prostředí,kde víš kde co sehnat…Feťáky co jsi s nimy bral potkáš stoprocentně,tak co s tím…Začala jsem chodit na doléčovák,připadalo mi to zbytečný,ale dost mi to pomohlo…Věřím si,jsem šťastná,mám zpátky rodinu,pár nových přátel,dokonce mám 5 měsíční dceru,i když ji vychovávám sama…DOKÁZALA JSEM TO! 2 ROKY JSEM ČISTÁ,KONEČNĚ JSEM SVOBODNÝ ČLOVĚK!!!Ale zdaleka nemám vyhráno,bojovat se závislotí budu celý život.Nesmím jí dovolit,aby si našla skulinku a zase mě porazila..lépe řečeno srazila znovu na dno.je to boj a vyhrávají jen ty nejsilnější a já si věřím,že jsem mezi nimy… Během těch dvou let jsem se dozvěděla,že se pár lidí co jsem znala ufetovalo,jiní spáchali sebevraždu,pár jich sedí,ostatní jsou stále závislí a závislí i zůstanou… A já? Užívám si života smoji malou princeznou,změnil se mi život,už mám pro koho žít…Už nejsem sama…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *