Drogy

Příběh: Dlouhá cesta

Zdravím Vás, vážení, zkusím to nějak zkrátit, neboť mám za sebou mnoho let užívání drog i alkoholu a tak by to bylo opravdu na dlouho. Alkoholem jsem začínal, byl to pro mě jistě odrazový můstek, už na střední jsme pořádali mnoho akci, na kterých jsme dokázali vypít i 30 piv za jeden a půl dne… plus trvdý alkohol, který mi v mých 18 letech poničil tak játra, že jsem musel pití omezit. Postupně mi z alkoholu začínalo být špatně a když jsem se jednou probral pochc…ný a posr…ný na zemi v paneláku u rodičů, došlo mi, že budu muset změnit přístup k životu… Bohužel mi to moc nikdy nešlo, často jsme se stěhovali a tak jsem nikdy neměl jiné přátele než ty, se kterými se chlastalo nebo hulilo. A tak po dalším stěhování jsem poznal pár lidí, kteří mi tak nějak sedli do party a naučili mě smrkat peří.

Bylo to fajn a já po tom zase mohl chlastat, jelikož mi alkohol po perníku přestal ubližovat, ale naopak posiloval mojí osobnost, vždycky mi bylo fakt skvěle, ty pařby, sex a občas násilí mě ale nakonec dovedly ke statisícovým dluhům a ztrátě rodiny i všech ostatních přátel. ve 23 letech jsem zjistil, že se mi celý svět zhroutil a že z toho vlastně nemůžu ven, protože pokaždé, když jsem nějak sehnal na piko, celý stav jsem využil ke shánění dalšího…. bylo to moc v píč.. bohužel mi odmítla pomoc i rodina, tak jsem se ocitl v kolotoči soudních řízení , spaní všude možně a v neposlední řadě i shánění výše zmiňované sra..ky, jen abych si mohl šlehnout a na pár minut zapomenout svůj život. Přítelkyně mě opustila i s vidinou jakékoliv další budoucnosti a nezbylo mi už vůbec nic, ani to sebevědomí, ani nic k jídlu. Prostě v píč..

Když mi soudci vyčíslili dluhy, začali mě do toho vyhrožovat exekutoři a všichni lidé, kteří se na tom chtěli nažrat… Naštěstí jsem neměl ani kde bydlet, natož abych měl něco na prodej (prodal jsem vše do 15minut od nabytí, abych měl na fet). Jednou jsem se v noci vzbudil a zjistil jsem, že jsem na konci svých sil. Zjistil jsem, že už nic nebude v pořádku a že už nikdy nebudu moct žít jako ostatní lidi, a že asi brzy umřu, protože mi bylo každý den hůř a hůř, chc..l jsem peří, sr..l jsem peří, dokonce jsem ho i potil a slintal. slzy nebyly slané, ale hořké a moje játra pomalu vypovídala službu. O mozku ani nemluvím, strašné schízy a návaly úzkosti, o kterých jsem si ani nemyslel, že můžou existovat. Nikdy jsem nevěřil v halucinace, ani nic podobného, ale já je zažil a vím že jsou víc reálné, než celý svět v tu chvíli.

Takové pocity bych nikomu nepřál zažít a věřte mi, že mě to poučilo., moc. Ráno toho dne jsem si uvědomil, že to musí skončit, protože nechci jen tak umřít, ne tak brzy. Nevěděl jsem ale , jak z toho ven, dlouho jsem se nedokázal na nic soustředit, ani nic dělat, bolelo mě celé tělo, živiny žádné a bez peněz nebylo možné skoro nic, ani si najít práci. Byl jsem živ z brigád a náhodných prací, které mě drželi při životě, a samozřejmě alkohol, který mi jediný mohl nahradit piko, které jsem tak potřeboval a které jsem tak nechtěl.

Jednou jsem byl na brigádě a byl tam takovej v pohodě týpek, neměl prý nikdy moc peněz, ale práce ho bavila a nikdy nemluvil o starostech a tak, já o nich mlel pořád. Každou přestávku hulil marijánu a přestože jsem kdysi pár jointů vyhulil, nikdy jsem k trávě netíhnul. Bavilo mě napětí , rychlost a sebevědomí, které mi poskytovalo peří. A i tak, občas jsem neměl peníze na chlast a tak jsem si s ním občas dal. Po čase, když mi opět dala najevo játra, že s mým pitím už nemůžou dál žít, začal jsem uvažovat nad tím, že od té doby, co s tím týpkem pálim jointy, nemam takovou chuť na chlast, ani nemám potřebu být nepřemožitelný. Dokonce jsem si uvědomil, že můžu sem tam i klidně spát, přestože to je na zablešené ubytovně. Po nějakém čase jsem začal zjištovat, kolik to vlastně stojí a kde se to dá sehnat. Vysvětlil mi, že se dá koupit ale za draho a že bude lepší si nějakou vypěstovat, protože ušetříš moc peněz. Našel jsem si místo, kam nechodí lidi a svítí slunce a zkusil jsem vypěstovat svojí první kytku. Každý den jsem se na ní po práci chodil dívat, ano, podařilo se mi upsat se na smlouvu a týpka jsem tak mohl potkávat každý den.

Každý den jsem jí chodil zalévat a moc se mi líbilo, že když jsem u ní, nemyslím na všechny ty zlé věci, které se mi normálně honí hlavou a že mam zvláštní pocit radosti, když jí zalévám, hladím, nebo zastřihuji dle rad, co jsem dostal. Časem jsem si spočítal úspory a zjistil jsem, že sice své, v tu dobu milionové, dluhy nesplatím už asi nikdy, ale že můžu i dobře jíst a můžu spát i někde, kde nejsou na zdech mapy od chcanek a výkalů. To se nejvíce projevilo od doby, kdy jsem svou první kytičku sklidil a usušil, voněla ovocně a tak i chutnala, sladce, možná až překvapivě dobře. Od té doby jsem si nekoupil ani flašku, od té doby jsem začal skutečně dobře spát a ráno jsem nebýval už unavený, po několika letech jsem si našel důstojnější bydlení, lepšejší práci a z ušetřených peněz jsem si koupil auto, abych si zase mohl připadat jako plnohodnotný člověk, kterým jsem tak chtěl být.

Dokonce jsem si po tech letech opět našel cestu k rodičům i k několika členům rodiny, která mě zavrhla jak nechtěné koťě. Od první kytky jsem jich vypěstil už desítky, pokaždé když jsem s nimi, mam ten blažený pocit v podbřišku, protože mi je dobře, když se o ně starám. Navíc jsem si našel způsob, jak se vyrovnat s tím, jaký jsem byl nezmar, občas jsem se nevyhnul ani hranicím zákona, když jsem se zoufale snažil shánět na fet, nebo alespon na chlast. Pomáhám jedné staré osobě zjednodušovat žití s nevyléčitelnou nemocí, ta sice marijánku nemá ráda, ale moje přítomnost je jí přínosem v podobě prací, které by sama nezvládla. Do toho mam stále svou práci a stále se věnuji svým, dnes již milovaným , kytičkám. Posledních 14 let života pro mě bylo peklem, očistcem i rájem. Nejsem rád, že jsem si tím prošel, a kdybych se mohl rozhodnout znovu, nikdy bych se alkoholu nedotkl, nikdy bych si nevzal piko, a možná bych ani nikdy nepohrdal dělnickou prací. Jedno vím však jistě. Jakmile bych mohl, zasadil bych svou první kytku…….

 

Autor: příběh byl zaslaný anonymně na email

 

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *