Drogy

Příběh: Moje první (a asi i poslední) zkušenost s Heroinem.

Inhalace výparů heroinu z alobalu, tzv. „hulení z plechu“.

Přidávám další příběh ze zaniklého serveru Drogy.jinak.cz. Web vznikl někdy kolem dubna roku 1999 a z neznámých důvodů skončil v roce 2008. Jedná se o jeden z prvních webů na českém internetu, které nějakým způsobem informovali o drogách a publikovali příběhy spojené s drogami. Protože by tyto příběhy pravděpodobně zanikly spolu s webem, rozhodl jsem se je postupně vytáhnout z webového archivu a publikovat je zde. Více podobných storek, ať už zaslaných na email, nebo ze zmíněného webu, najdete v sekci příběhy.

Sehnal jsem heroin. Za třista asi tři nitrožilní dávky.
Byla sobota asi 9 hodin dopoledne. Sedl jsem si v obýváku, připravil alobal a svíčku a začal hulit z plechu.

Hnědý přášek se nad svíčkou rozpustil na tmavou loužičku, ze které se začalo kouřit. Kouř jsem se pokoušel sát dutou trubičkou. Moc mi to nešlo a spousta kouře neužitečně utíkala. Kouř chutnal velmi hořce a po chvíli jsem ho začal zapíjet. Po zpracování třetiny celkového množství (údajně jedna nitrožilní dávka) se mi jen točila hlava a byl jsem celkově otupělý. Žádné pocity obrovského blaha a oproštění se od starostí. Tak jsem si řekl, že přidám. Hodně kouře uteklo nevyužito.

Přisypal jsem další trošku a naučil se alobal lépe vytvarovat abych pochytal všechen kouř. Tak jsem přisypával. Začaly se mi třást ruce a nemohl jsem zaostřit oči. Jedním okem jsem viděl dobře, ale pokud jsem otevřel obě, nedařilo se mozku správně spojit ty dva obrazy a viděl jsem rozjetě. Nakonec jsem to vykouřil všechno. Blaho pořád nikde, akorát se mi zavíraly oči.

Dostal jsem strach z předávkování. Smrt nastává zástavou dechu. Nesmím usnout! No to je fajn, teď tu budu několik hodin sedět a bojovat se zavírajícími se očima. Pustil jsem si Alphaville ať mě to probere. Chodil si šplíchat na obličej studenou vodu.

Po asi dvou a půl hodinách jsem šel poprvé zvracet. Pak v desetiminutových intervalech asi ještě pětkrát. Pak se ty intervaly začaly prodlužovat. Přestal jsem to počítat. Naposledy někdy kolem půlnoci. Pomohl mi až hořký čaj. Nemohl jsem pít ani čistou vodu.

Bylo mi pořád horko. Sklepal jsem teploměr na 36 a dal si ho pod paži. Když jsem ho vytáhnul, ukazoval pořád 36 stupňů Celsia.

Někdy po půlnoci jsem si konečně povolil spánek. To bylo v sobotu. Dnes je pondělí a ještě pořád se necítím v pohodě. Nedokážu se soustředit a nic se mi nechce. Mega blaho se nekonalo.

Buďto jsem se předávkoval (nejpravděpodobnější), nebo to nebylo Hero, nebo patřím mezi těch pár, na které to nefunguje.

zdroj: anonym, příběh publikován na serveru Drogy.jinak.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *